Výstava představuje vybrané práce studentů SUPŠ Jihlava-Helenín.
On-line prezentaci výstavy na www.helenin.cz a www.facebook.com/heleninsups.
Výstava prací žáků výtvarného oboru ZUŠ Jihlava, které vznikly během distančního vzdělávání.
Účastníci projektu, žáci osmých ročníků (v září 2020 již technicky žáci devátých ročníků) ZŠ Seifertova pod vedením Mgr. Jana Spěváčka se skrze médium fotografie vztahují k Jihlavě a reflektují současný svět 21. století. Žáci si sami témata volili: streetart, špína, zvířata etc.; potenciální křížení témat bylo záměrné kvůli plastičnosti celkového obrazu města pohledem fotografie. Fotografie vznikaly v hodinách předmětu Mediální výchova pohledem 13-14letých dětí, který je zajímavý pro dospělé svou ?nezajetostí? ve stereotypech, tím, čemu přikládají důležitost apod.
Výstava chce komorní formou vzdát hold Josefu Florianovi, který se svým jasnozřivým a nekompromisním vydavatelským činem stal úhelným kamenem moderní české knižní kultury.
Název výstavy TECHNO-COLOR odkazuje k autorskému přístupu k barvě, který je společný všem třem umělcům. Je jím důraz na experimentální práci s barvou a zároveň na akustickou stránku ve vnímání barvy a barevných vztahů (barevná fonetika). Pozornost je tu věnována konstruktivnímu pojetí obrazu, který má s tradiční malbou často společné pouze základní výrazové prostředky, jimiž autor obrazu dociluje - štětec, barvu a plátno. Často i štětec absentuje a je nahrazen jinými, vhodnějšími nástroji. Obraz je zde velmi vzdálen klasickému pojetí, v němž hrají důležitou roli štětcové tahy, jakýsi osobitý "přednes", kterým vzniká rozeznatelný a emblematický autorský rukopis. Zde je malířské gesto naopak potlačeno, aby vynikla koncepce obrazu, respektive jeho zakládající idea. Obraz je materializací této myšlenky-úvahy. A tato materializace v sobě nese určité specifické technické a fonetické kvality, především ve směru optiky, vizuální akustiky a harmonické (ale i disharmonické) rezonance.
Výstavní projekt jednoho z nejvýraznějších českých malířů střední generace Patrika Hábla (1975) je založen na paralele obrazu a lidského těla. Nejedná se však v pravém slova smyslu o figuraci, spíš o její do abstrakce "zakletou" metaforu. Obrazy stejně jako lidé mají svoje osudy, kvality i indispozice. Je možné je soudit jen podle vzhledu, nebo po vrstvách postupovat směrem do jejich nitra. Na jednu stranu vznikají v těsné závislosti na lidské tělesnosti, která se promítá například do jejich proporcí a formátu, na stranu druhou zase člověka provázejí a formují od útlého věku. Vzhledem k tomu, že významnou roli v obou případech hraje čas, jedná se o výběr prací s nádechem retrospektivního uvažování, jehož těžiště je však ukotvené v současnosti. Z toho důvodu je v rámci výstavy možné vnímat nejen vývoj Háblova intuitivního přemýšlení malbou, ale zároveň si uvědomovat kontext a vzájemnou podmíněnost jeho tvorby.
Pracovní poměr: práce na plný úvazek
Smluvní vztah: pracovní smlouva
Vzdělání: bez vyučení, odborné vyučení bez maturity
Vhodné pro: osoby bez praxe
Benefity: bonusy/prémie, po 5 letech
Výstava s názvem Adriena Šimotová, Jiří John - Dvojí obrazotvornost se pokouší přispět k rozšíření povědomí o významu uměleckého odkazu této partnerské dvojice a to nejen v kontextu jejich pomyslného návratu na Vysočinu. Jiří John pocházel z Třeště, prožitky dětství a mládí na venkově a pozorování přírodních procesů mu poskytovaly podněty pro tvorbu po celý život. Jedná se o jednoho z nejvýraznějších představitelů generace nastupující na scénu v padesátých letech, byť se jeho tvorba odvíjela na okraji dominujících výtvarných tendencí zcela svébytným způsobem.
Výstava prezentuje díla třicítky autorů ze sbírek OGV v Jihlavě a nabízí nový pohled na sochařskou sbírku. Portréty a figurální sochy představuje v atraktivní a oživené prostorové instalaci. Exponáty promlouvají k návštěvníkům komiksovými bublinami, napříč časem i prostorem. Expozicí se linou slova literárních klasiků i současných básníků. Mezi nimi najdeme i text básníka Jana Spěváčka, spolutvůrce této vrstvy expozice. Vybrané úryvky někdy přímo souvisí s tématem, autorem nebo objektem, jindy svou hravostí rozšiřují škálu možností vnímání díla.
Výstava Ateliér Duchů představí stejnojmennou tvůrčí skupinu studentů a studentek ateliéru Herních médií FaVU VUT v Brně. Výběr z aktuální tvorby ateliéru je přirozeně spojen s tématem hry, napříč digitálně i fyzicky založenými projekty. Autorský kolektiv doplní hosté Martin Lacko a Bohdan Heblík, kteří rozšíří rovnici herní kultury o svébytný postoj k současnému videoartu a ilustraci.
Výstava portrétních fotografií umělců, které vznikly v rámci vydání knihy Tam u šraňků bude přístaviště. Rozhovory s umělci z Českomoravské povýšeniny.
Výstava představí výběr z aktuální tvorby členů Spolku výtvarných umělců Vysočiny (SVUV) a Klubu výtvarných umělců Horácka (KVUH).
kurátorka: Jana Bojanovská
Nová instalace stálé expozice Oblastní galerie Vysočiny pod názvem Ze sbírek... je nyní k vidění v prostorách galerie na Masarykově náměstí 24, ve druhém a třetím patře.
Název nového výstavního projektu malíře a grafika Jana Híska (1965) je kombinovaný. Jde o složeninu konkrétního s představou, což může být zároveň základní obecný princip definující jeho tvorbu. V tomto případě se v první řadě jedná odkaz na jedno z vůdčích pláten z loňského roku, pojmenované Ostrov. K němu se pojí Hískovo vnímání Vysočiny jako "lesního" místa, přičemž les pro něj významově a emotivně představuje pojem zahrnující v sobě stejně tak asociaci úkrytu, jako vzdálenosti nebo ticha. Rovinu osobní mytologie, která je u tohoto autora vždy důležitá, zastupuje intenzivní vzpomínka na obraz Korálový ostrov od Toyen z poloviny dvacátých let minulého století, tedy doby, kdy se v Kamenici u Jihlavy - tedy v bezprostřední blízkosti města, kde se výstava koná - narodila jeho maminka. Ta se však ještě v raném dětství spolu s rodiči odstěhovala, takže pro Jana Híska zůstal zdejší kraj s ohledem na rodinnou historii sice významnou destinací, ve skutečnosti však naprosto neznámým teritoriem, které má na jednu stranu důvod subjektivně prožívat, a na druhou zase představit v něm svou obraznost a sebe sama možná i s o něco větší mírou intenzity než jindy.
Výstava se volně inspiruje historickou skutečností, že Jihlava byla německou jazykovou enklávou.
Výstava uvede na čtyři desítky ručně kreslených historických plánů čelních fasád vybraných jihlavských domů, postavených na přelomu 19. a 20. století z pera významných jihlavských stavitelů: Josefa Kubičky, Vinzenze Zeizingera, Artura Corazzy, stavitelské rodiny Langovy a dalších. Cílem výstavy je podpořit zájem veřejnosti o architekturu Jihlavy z přelomu 19. a 20. století. Výstava bude určena jak pro širokou laickou veřejnost, tak pro odborníky z řad stavitelů, architektů i pro studenty stavebních škol, architektury, estetiky apod.
Práce studentů SUPŠ Jihlava-Helenín
Každý vytváříme falešné hodnoty. Co je vlastně dnes důležité? A může být důležité něco, co nemá žádnou hodnotu? Pocit, že tohle musím mít. Silný. Vzpomínky na obyčejný den, obyčejné místo. Vlastně i přes to všechno často zapomenu. Potřeba věnovat se tomu, co mi dělá dobře. Aspoň někdy. Touha, popud, zpomalení i nazírání. Je to tam. V rámečku, na polici a na skříni.
Fantazírování s trochou jinotaje. Dětská hra na "co by se stalo, kdyby". Situace co mají barthesovské punktum, ale ne nutně obrazové, spíš v srdci. Příběhy píšu do sešitu. Spoušť nemačkám často, takže když, tak už to musí být něco. Něco v srdci. Často se tak děje na cestách.
Stěžejní část výstavy tvoří díla ze sbírek Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Exponáty na výstavu laskavě zapůjčily tyto instituce: Slovenská národná galéria, Stredoslovenská galéria, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Středočeského kraje, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzeum Jindřichohradecka, Muzeum umění Olomouc.
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě se společně s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně již pátým rokem podílí na cyklu monografických výstav zaměřených na významné osobnosti české výtvarné scény přelomu 19. a 20. století. Nyní tato volná série pokračuje představením tvorby malíře, spisovatele a výtvarného kritika Miloše Jiránka, který bezpochyby patřil k zakladatelským osobnostem českého moderního umění. Přestože byla jeho umělecká i životní cesta předčasně ukončena, jeho dílo je bezesporu svým obsahem i rozsahem zcela výjimečné a v dnešní době je právem řazeno mezi hlavní vývojové mezníky českého umění.
Výstava je tvořena dvěma soubory závěrečných prací, bakalářské práce Anastasie Serdyuk Kámen jako archetyp z VŠUP v Praze a diplomové práce Zdeňky Fuskové Proměna z FMK UTB ve Zlíně. Obě umělkyně se věnují krajině v jednom symbolickém archetypu, prostřednictvím kterého otevírají otázky o krajině a vztahu člověka k ní.
Potěšení z barev nám v retrospektivní výstavě své umělecké tvorby nabízí Dana Puchnarová (*1938) - malířka, grafička, ilustrátorka, pedagožka a autorka osobitých filosofických úvah, které vtiskla jak do svých utopických vizí, reprezentovaných rozsáhlým cyklem obrazů a kreseb Sny o civilizaci, tak do řady teoretických i literárních textů a básní.
Výstava je věnována celoživotnímu dílu akademické malířky Evy Činčerové, rodačce z Vysočiny, která celé své dětství a mládí prožila v Jihlavě. V roce 1962 odešla studovat na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou ukončila v ateliéru grafiky prof. Vojtěcha Tittelbacha v roce 1968. V 70. a 80. letech byla součástí pražské umělecké scény, účastnila se řady výstav doma i v zahraničí, kde byly její práce zastoupeny na četných mezinárodních bienále. Do Jihlavy se vrátila nazpět s počátkem 90. let a žila zde až do své náhlé smrti roku 2005.
Fragmenty nomádova koberce jsou protkány příběhy, výseky míst a znaků. Tento autorský výstavní projekt Martina Vlčka je koncipován jako interaktivní, v němž pomocí instalace, videa, fotografie a kresby v prostoru hledám možnosti přenositelnosti domova. Na tuto otázku hledám odpovědi od roku 2008, kdy jsem naposledy navštívil od povodní 2002 nepřístupný byt v pražském Karlíně. Tehdy se intimní místo změnilo ve squat a krátce poté byl dům zbourán.
Studenti oborů Design oděvu a módních doplňků a Design interiéru a bytových doplňků SUPŠ Jihlava-Helenín vystavují klauzurní práce.
Při zadání hesla "světice" do vyhledávače se jako první reakce zobrazí automatizovaný dotaz: "Měli jste na mysli slovo ,světec'?". Ne, neměli. Neměly. Na mysli jsme měly ženu schopnou zázraků a divů. Obdivovanou či naopak obávanou, protože je mnohdy těžké pojmenovat rozdíl mezi světicí a čarodějkou. Trochu okultní symboliky a zkazky o nevysvětlitelných záblescích vyšší moci zhmotněné v činu člověka. Ohledávání obrysů svatosti ve světském kontextu.
Society of Shame (Společnost hanby) je navzájem volně zvazbený komplex samostatných výstavních projektů pěti autorů, kteří se ve své tvorbě výrazně věnují tématům spojeným s kritickým pohledem na dnešní společnost, především se sociální problematikou v tom nejširším slova smyslu. Jeho základem je orientace na oblast, kde dominují rozpory v rámci normativních vztahů většinové společnosti k jedinci a jeho postavení, potřebám a názorům. V centru pozornosti se tak může octnout vykořeněnost postavená prakticky na jakémkoli základě, ať je to chudoba, odcizení člověka byrokratické správě, narušení rodinných vztahů nebo diskriminace menšin.
Výstava prezentuje dílo akademického malíře Františka Mořice Nágla, příslušníka rozvětvené židovské rodiny vlastnící mlýn a statek v malé vesnici Kostelní Myslová u Telče. Po studiích na Umělecko-průmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze byl již od počátku jeho umělecký zájem směřován k zobrazování přírody a každodenní reality. Maloval moravskou krajinu a prostředí, ve kterém žil. Ve svých obrazech zachytil okolí Telče, dále například motivy z Brna a Jihlavy a později také život v terezínském ghettu, kam byl v roce 1942 se svou ženou a dětmi deportován. V říjnu roku 1944 pak absolvoval svoji poslední cestu terezínským transportem do Osvětimi, kde i s rodinou zahynul v plynových komorách.
Malířská tvorba Jana Pražana prošla v posledních pěti letech pozoruhodným vývojem, v němž se umělcovo hledání osobité malířské řeči propojilo s psychickým procesem odhalování vlastní hluboké identity. Touha tohoto bytostného malíře po kráse se nerozdělitelně prolnula se spirituální touhou po jednotě, po sjednocení s celkem. Výstava, na které se Honza Pražan rozhodl vystoupit spolu se svým přítelem, akčním umělcem Dominikem Strouhalem, dokumentuje tvorbu od roku 2015, která zrcadlí intenzivní proces osobní a tvůrčí proměny. Odkazuje na ni symbolický název této výstavy - "Zdroj".
Cílem této rozsáhlé výstavy probíhající ve všech sálech budovy na Komenského 10 je prezentovat opět po čase sbírky Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě a představit návštěvníkům méně známá díla z depozitářů. Jedná se o tematicky zaměřenou přehlídku maleb, kreseb, grafik a plastik vážících se k zobrazení jídla, a to v širším kontextu, tedy od jeho zrodu (pěstování plodin, chovu dobytka), výroby, přípravy až k servírování a konzumaci...
Přístup Veroniky Svobodové k práci se zvukem prozrazuje její blízkost k divadelní scénografii. Ve své tvorbě propojuje hledisko prostoru, času a situací. Její práce zahrnuje tvorbu bytového divadla, nebo performancí pohybujících se na pomezí divadelního a vizuálního umění. Často se jedná o přímou reakci na jedinečné architektonické prostory, formu závislou na konkrétním místě, atmosféře nebo historii.
Na této výstavě jsou prezentována díla z 9. ročníku mezinárodní výstavy Bienále 2018, kterou pořádá Uměleckoprůmyslová akademie ve Světlé nad Sázavou.
Výstava vychází z kulturní spolupráce Kraje Vysočina a spolkové země Dolní Rakousko a navazuje na výstavu "Umělci Vysočiny / Vier aus Vysočina", která v září a říjnu probíhala v Dolnorakouském dokumentačním centru moderního umění v St. Pölten. Výstava v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě představuje tvorbu dvanácti vybraných umělců dolnorakouského současného umění, které experimentuje s novými médii a intermediálními přesahy, a čtyři umělce, kteří tvoří a žijí v Kraji Vysočina a každý z nich se vyjadřuje v jiném výtvarném médiu.
Malíř Jan Karpíšek (1981) tvoří obrazy a asambláže společně s přírodními procesy. Za kopcem na sever od Brna zurčí na zahradě pod zalesněným svahem potůček a vytrvale zanáší kalem tkaninu, plandající přes stavidlo. V jezírku postaveném z malířského plátna, zasypaného hlinkami, maluje v průběhu času déšť, řasy a klíčící semenáčky rostlin. A také slunce, které jezírko zase opakovaně vysouší. V úlech pracují s vloženými dopisy, portréty a barevnými papíry včely. Vykousávají kresbu i s papírem a v podobě rozmělněné vaty ji vynášejí ven. Jindy přistavují k podložce své voskové dílo. Na výstavě v Jihlavě se představí převážně včelí artefakty. Za téma výstavy je možno považovat meditaci, zkoumání řízených i náhodných jevů a lidské mysli, která jim někdy dává různé významy.
Zdeněk Šplíchal patří již dlouhá léta k nejvýraznějším výtvarným umělcům Vysočiny. To je jistě čest, ale zároveň i označení určité regionální vymezenosti. Opravdu, umění na Vysočině má svá specifika. Není pompézní, velikášské, je více přemýšlivé, meditativní. Stačí připomenout Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka nebo rod Floriánů ze Staré Říše.
Magie představuje ritualizovanou reprezentaci emoce, která je užitečná ne proto, že zprostředkuje katarzi, ale pro sebe sama. Je podmíněna vírou, založena na mystériu a staví na psychologické přesvědčivosti. Je-li smyslem uměleckého díla to, aby zůstala emoce koncentrovaná a nenaplněná, pak následuje principy magie - nereprezentuje, ale manifestuje.
Umělci:
Anca Benera + Arnold Estefán, Pavla Dvorská, Petr Gruber, Ilkka Halso, Sanna Hukkanen, Jitka Chrištofová, Filip Kochan, Marie Ladrová, Antti Laitinen, Ondřej Maleček, Jakub Nepraš, Martyna Poznanska + Peter Cusack, Pavel Sterec, Petr Stibral, Rihards
Bělověžský prales je nejrozsáhlejší zachovalý panenský prales v Evropě, s nenahraditelnou ekologií, která je domovem mnoha vzácným a jedinečným rostlinným a živočišným druhům. V posledních letech byl ohrožen zvýšenou těžbou; s tímto krokem přišla polská vláda. Kontroverzní postup vyvolal vášnivou debatu, která tvoří kontext našeho díla.
Cyklus výstav, zaměřených na významné osobnosti české výtvarné scény přelomu 19. a 20. století, na němž se společnou měrou podílí KGVU ve Zlíně a OGV v Jihlavě, nyní pokračuje představením tvorby Otakara Lebedy. Malíře, který je považován vedle Fr. Kavána a Ant. Slavíčka za nejnadanějšího žáka krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii. Malíře, jehož umělecká i životní cesta byla tragicky předčasně ukončena. Malíře, jehož dílo je bezesporu svým obsahem i rozsahem zcela výjimečné a je právem řazeno mezi hlavní vývojové mezníky českého umění.
Ááá, to je ta, co vyšívá náklaďáky! Po životě on the road a pobytu ve španělských Pyrenejích nyní žije a tvoří v Brně. Věnuje se výšivce do kovu, environmentálním instalacím a hlubotisku.
Téma - Jak je z názvu výstavy patrné, leitmotivem jsou různé konotace a vlastnosti motivu okna. V koncepci výstavy jsem však na hlavní, "velké" téma rezignoval a formoval ji jako souhrn dílčích témat, dílčích příběhů, často se vzájemně propojujících jak motivicky, tak ve způsobu přístupu k nim.
V sérii objektů z papírů pracuje Ian Mikyska s tématy, které jsou jeho práci vlastní, ať už se jedná o video, text, zvuk, či - jako v tomto případě - o kombinaci interaktivních objektů, zvuku a činnosti návštěvníka. Témata zahrnují čas, prožitek, pomíjivost, kontemplaci. Základem je zde papír, respektive psaní na něj, které se Mikyska snaží zhmotnit a zasadit do prožívaného času: při psaní se v čase neztrácíme, ale naopak se nám čas vyjevuje ve svém plynutí. Návštěvníci budou mít možnost se do zahuštěné instalace zapojit -- psát, poslouchat, být.
Hledání Velké nádhery je fotografický projekt Evy Bystrianské. Nachází stopy člověka v krajině. Tělo člověka pohybující se v krajině města. Harmonii sídliště. Smysl všednosti. Fotografie jsou z Jihlavy a blízkého okolí.
Výstava v OGV v Jihlavě, jež je pozměněnou reprízou nedávných výstav v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a zlínské Galerii Václava Chada, přináší ucelený pohled na dosud skryté dílo Milady Schmidtové.
Tři obrazy od Josefa Čapka jsou jen nepatrným kouskem jeho mnohotvárného díla. Přesto i v tomto zdánlivém mále, můžeme vidět mnohé. Snad proto, že důležitým motivem jeho tvorby byla snaha obsáhnout "celého člověka" v co nejjednodušší formě. Tedy tak, aby se člověk v této formě necítil tísněn a našel se v ní i se všemi obzory vnitřní volnosti své duše.
Je přiměřeně nesnadné odkrýt celou legendu opodstatňující tuto výstavu. Začněme touto jednovětnou charakteristikou: V druhé polovině roku 2017 proběhlo předně v této budově ve vstupní části 6 výstav (vždy s dvojicí děl ze sbírek OGV v Jihlavě) pod hlavičkou Galerie Živá hodnota, ale také se uskutečnilo ve veřejném prostoru 12 happeningů inspirujících se právě těmi vystavenými díly ze sbírek).
Typltovy obrazy září. Je to záře radioaktivní. Aktivuje a následně destabilizuje naše nesourodé jádro. Nelítostně proniká všemi buňkami našeho těla najednou. Dodáním záporného náboje v nás ionizuje neviděné, zasuté, nevyslovované, nepohodlné, vytěsňované; "... chtěl jsem malovat věci, se kterejma se divák bude muset střetávat", říká autor. Zobrazuje figuru. Lidskou, zvířecí. Se stejnou naléhavostí, energickými tahy maluje "archetypy venkova". Konev. Kolo. Deštník. Židle. Barel. Je mrtvá kočka bytost nebo věc?
Tomáš Hodboď se vrací ze svých sběračských dobrodružství. Má nalomené žebro. Zapaluje si jednu cigaretu od druhé. Chybí mu spánek i každodenní pobyt venku. Má chuť na drogy, aby nemusel vnímat stresové prostředí "běžného života", ale má dostatek peněz na to, aby chodil po Praze a ztrácel je.
Jde o výběrovou sestavu prací pěti autorů, jejichž kořeny tkví právě v domácí graffiti scéně. Jejich cesty a způsoby vyjadřování se různí, ale navzájem je spojují originalita, komunitní respekt a především skutečnost, že se jim podařilo překročit hranice mezi ulicí a galerijním provozem.
V roce 1969 zaznamenal Alvin Lucier nahrávku s názvem I Am Sitting in a Room. V ní zachytil svůj hlas přenášený do místnosti. Jeho záznam následně přehrál a opět zachytil na magnetický pás. Tento postup opakoval dvaatřicetkrát, dokud se jeho hlas nerozpadl v rezonancích prostoru. Skupina tento postup zopakovala, avšak do nahrávky nezasahovala vlastní zvukovou intervencí. Dílo je tak záznamem rezonancí prázdného prostoru. Snahou nebylo demonstrovat akustické limity prostoru ani poukázat na fyzikální aspekty vytrácejících se frekvencí. Předvádí, jak se v prostoru ztrácí výpověď jedince, jeho osobní historie a paměť. Dílo reaguje na odezvu prostoru jako takovou. Záznam rezonance prázdného prostoru odkazuje k aktu ignorance, přehlížení. Zvuková stopa je doprovázená fragmenty textu. Obraz je něčím, co stojí v pozadí a nevyžaduje hlubší pozornost. Výpověď zaniká v hluku prázdna.
Výstava nesoucí název "comp-let" představuje nejnovější práce studentů ateliéru Reklamní tvorby Střední uměleckoprůmyslové školy v Jihlavě-Heleníně.
9. 11. 2017 - 11. 2. 2018
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
kurátor: Jana Bojanovská
Do historických prostor Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě se po 38 letech vrací historie v díle akademického malíře Gustava Kruma, jednoho z nejvýznamnějších jihlavských rodáků. Krum zcela nepochybně patří mezi přední české ilustrátory, s jeho knižními ilustracemi se v průběhu života setkal snad každý z nás. Svými kresbami doprovodil téměř stovku historických a dobrodružných knih s širokým tematickým záběrem od antických námětů a až po české dějiny a archeologii. Proslul především ilustracemi knih Karla Maye, Jaroslava Foglara, Jacka Londona, ale i kreslenými seriály - komiksy.
Název výstavy je zároveň výrokem pana Lasseho Josefssona, který takto do angličtiny doslovně překládá švédský pozdrav na rozloučenou (Ha det bra!). Výrok neznamená jenom Měj se dobře, říká Ať je dobré vše, co je pro tebe důležité. Ono neurčité to, je vším, co si představíme.
Vystavující: Ondřej Basjuk & Šárka Koudelová, David Böhm & Jiří Franta, David Demjanovič & Jarmila Mitríková, Kateřina D. Drahošová, Mira Gáberová, Juraj Gábor, Slavomíra Ondrušová, Mark Ther, Jan Pfeiffer, Dana Sahánková, Matěj Smetana a Adéla Součková
Mezihra je imaginární (para-)rozhovor dvou žen ve středním věku. Výchozím materiálem videí je soubor divadelních scénářů z představení obou účinkujících hereček, Lenky Krobotové a Daniely Voráčkové. Autorka z nich vybrala promluvy, které nechala herečky sehrát v neutrálním prostředí. Vzniká tak napětí mezi původním textem divadelního scénáře a jeho pozicí v kontextu video projekce. Výpovědi, zbavené svého divadelního ukotvení, se ocitají v bezčasí, v nové realitě zbavené původních konotací. Autorka situaci nazvala "dialog monologů". K dialogu či porozumění dochází spíš mimochodem. Díky tomu, že scénářů bylo větší množství (celkem asi patnáct), tak dialogem hereckých rolí mimoděk prosakuje herecká typologie obou žen. Promluvy každé z nich působí překvapivě koherentně.
5. 9. - 29. 10. 2017
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
kurátor: Petr Kovář
Máme sklony k tomu přestat se hýbat. Natáhnout se na kanape, zavřít se do svého domu, považovat svět za poznaný, lidi za přečtené, kulturu za danou. Aby ne, pochybnost příliš třese zřetelnými konturami horizontu, zatímco mít ve věci jasno přináší úlevu, klid, stabilitu světa. Toužíme, aby věci a vztahy kolem nás zůstaly takové, jako se nám zdají právě teď, aby byly stabilní. Zafixovat je nemůžeme, mizí, transformují se, rozpadají, proto fixujeme svoji mysl. Jako když se náhle zastavíte na střeše jedoucího vlaku, nebo raději na běžeckém trenažéru - ať to tolik nepřipomíná western. Pohyb nevede k pádu, padá ten, kdo se nehýbe. Mnozí tak opouštíme živý svět dávno před svou smrtí. Naše vidění toho, co je, je pak, aniž bychom si to uvědomovali, spíše vzpomínáním na to, co bylo.
Kateřina Adamová (1977), Michaela Maupicová (1982) a Dana Sahánková (1984) jsou autorky zabývající se především kresbou. Každá s ní zachází jinak a každá z ní vychází jiným směrem, vstříc jinému horizontu a novým zítřkům. Kateřina Adamová k sobě a k reflexi své role ve světě, Dana Sahánková přes sebe (dítě, žena) k mýtu (společenství, výchova, řád a chaos), Michaela Maupicová od sebe k jakési "culture message" uložené v dialektice vztahu mezi během geometrické sítě ornamentů a organickým proměnlivým tvaroslovím (jednota dvojího principu řádu).
Karíma Al-Mukhtarová, Alžběta Bačíková & Lucie Rosenfeldová & Martina Smutná, Aneta Dvořáková, František Filipi, Jaroslava Frajová, Ajit Chauhan, Petr Kovář, Daniela Mikulášková, Tatiana Nikulina, Francis de Nim, Blanka Poulová, Hanna Rose Shell, Ondřej Trnka, Lucie Vítková a studenti Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín.
Instalace zkoumá řeč jakožto základ hudebního projevu. Jazykové promluvy se stávají zdrojem rytmicko-melodické hudební struktury. Soubor několika nahrávek se točí okolo dialogu - může jít o dialog s prostředím, s partnerem či vnitřní dialog. Součástí je moment prostupování odlišných zvuků, a tím rozšíření o další rovinu. Ocitáme se v jakési paralelní realitě, umožňující zakoušet mnohovrstevnatost skutečnosti. Řeč se z prostředku porozumění přelévá do proudu zvuků, v němž význam vzniká spíše intuitivně a může odkazovat k představě jakési mýtické prapůvodní řeči.
18. 5 - 27. 8. 2017
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
kurátorka výstavy: Pavlína Pyšná (KGVU ve Zlíně)
kurátorka za OGV: Jana Bojanovská
Rudolf Kremlička patří k významným osobnostem českého moderního malířství 1. poloviny 20. století zejména v oblasti figurální malby a krajinných kompozic a jeho jméno se zapsalo do dějin výtvarného umění nejen v českém, ale i evropském kontextu.
Výstava Most Brno, Praha, Mexiko, Jihlava představuje tvorbu tří současných umělců pocházejích z rozdílného prostoru, avšak komunikujících podobným uměleckým jazykem. Město Jihlava se v rámci jejich dialogu mění z pouhé křižovatky či patníku u cesty mezi jinými body jejich pouti na středobod a místo jejich setkání.
kurátorka: Agata Smalcerz
Galerie v Bielsku-Białe je známá svým zaměřením na malbu a to především proto, že je pořadatelem bienále Bielska Jesień (Bílský podzim), které je zaměřeno tento umělecký obor. Díky nepřerušené tradici od 1962 mohou jeho návštěvníci každé dva roky sledovat, jak vypadá současná malba v Polsku. Značnou část děl ve sbírce bílské BWA tvoří právě díla, která získala jednu z cen na bienále Bielska Jesień. Výstava prezentuje výběr z této sbírky omezený na díla vzniklá po roce 2000.
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
Výstava Jihlava 2017 je soutěžní všeobecnou výstavou poštovních známek v kategoriích 3. a 2. stupně. Cílem výstavy je propagovat filatelii a rozvíjet výstavní činnost členů Svazu českých filatelistů, z. s. (dále jen "SČF"). Výstava se bude konat ve dnech, kdy si připomeneme 94. výročí založení Klubu českých filatelistů v Jihlavě.
Instalace Terezy Brussmannové a Filipa Hauera ilustruje jejich společný umělecký výzkum, v rámci něhož se zabývají podobami morálních a technických prostředků pro budoucnost. Základní metodou zkoumání se stala konfrontace s etickými hranicemi společenských uspořádání. Výsledkem práce je symbolická mapa budoucnosti a design umění.
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
mázhaus
Výstava představuje výběr z děl současných romských umělců ze sbírek Muzea romské kultury v Brně. Zaměřuje se na zobrazení cesty, což je jedno z klíčových témat romského světa. Z velké většiny neprofesionální a neškolení umělci zachycují nejen tradiční kočování, nýbrž také cesty za prací, svatební průvody, putování pastýřů, mnozí se různým způsobem vztahují k romskému holocaustu. Na výstavě jsou zastoupeny obrazy Rudolfa Dzurka, vytvořené z barevné skleněné drti, výšivky Markéty Šestákové, malby, kresby a koláže Jána Berkyho a mnohá další díla.
Výstava zkoumá odlišné způsoby komunikace a jejich neustálou proměnu. Tři mladí umělci pocházejí z trochu odlišných prostředí (výtvarné umění, skladba a mediální design), ovšem v poslední době jejich projekty souvisejí se zvukem, hlukem, poslechem a tématem ticha. Tím, co je spojuje, je jejich zájem o zvuk jakožto stopu či znak, něco, co lze sbírat, organizovat a poté znovu šířit a rozvíjet. Zajímá je pohyb zvuku a to, jak se spojuje s dynamikou našeho každodenního života. Výstava je poetickým zkoumáním procesu poslouchání, komunikování a experimentuje s hranicemi mezi zvukem a tichem, od mikro k makro měřítku. Nepřímo se důležitými aspekty výstavy stává také migrace a mobilita, neboť propojuje osobní, technické a psychologické aspekty samotného pohybu.
2. 3. – 2. 4. 2017
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
mázhaus
Výstava spojuje poprvé dva autorovy obrazové cykly ("Šťasten je ten, kdo zapomene na všechno, co už nelze změnit. Je opravdu šťasten ten, kdo zapomene...?" z let 1996-98 a "Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí." z let 1998-2001), zabývající se naší novodobou historií a především soužitím lidí různých národností na našem území od I. světové války až po jeho tragické ukončení během II. světové války a po ní. Obrazy připomínají zapomenuté nebo schválně zamlčené osudy a události a svými velkými formáty umožňují divákovi "vstoupit" do zobrazené situace, představit si ji "a vlastní kůži". Názvy obrazů často kontrastují se zobrazenými náměty, a tím navozují otázky, na které by si měl návštěvník sám odpovědět.
16. 2. - 23. 4. 2017
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
kurátor: Petr Kovář
Název výstavy Denisy Krausové, Hořící brambor, nám evokuje cosi známého, blízkého; brambor jako jednu ze základních složek naší stravy, ještě nedávno doménu a symbol Vysočiny, půdu, zemitost, brambory pečené v popelu a s nimi romantizující aluze na obecnou historii i osobní vzpomínky, ale také horký brambor, věc, se kterou si neumíme poradit, a tak se ji snažíme co nejrychleji předat dál. Jenže tenhle brambor hoří. A tím končí všechna hřejivá blízkost. Domnívané porozumění známé situaci je narušeno, vyšinuto k okraji. Tomu přispívá zejména naznačená neukončenost děje, nikoli spálený brambor, ale probíhající hoření, plamen transformační změny.
kurátoři: Denisa Krausová, Petr Kovář
Tématem výstavy je tělo, tělesnost, dispozice a determinace naší fyzické schránky. Studenti přitom netvořili artefakty na nějaké podobně znějící zadání. Výstava je výběrem prací, které vznikaly v ateliéru Malba a ilustrace během posledního roku. Téma těla se v něm objevilo jako jeden z průsečíků napříč individualitami, ročníky i rozličnými dílčími úkoly.
Výstava Permanence of Flow vypráví příběh, který zaznamenává určité pomalé změny. Tyto transformace mají vlastní definici "příběhu" a svou vlastní představu o tom, co je to "událost". Slyšíme je v nekonečném toku času, který se snaží dostat k cíli. Vrací se a znovu uniká. Každému z nás se zjeví jeho vlastní obrazy, které se zrcadlí v řece času. A v jeden moment můžeme prožít všechny najednou.
kurátor: Jaroslav Grodl
Čtyři malíři střední generace Jonáš Czesaný, Petr Malina, Zbyněk Sedlecký, Pavel Šmíd využívají ve své umělecké praxi fotografický materiál jako výchozí předlohu. Fotografie jim samozřejmě není závazkem, ani pomůckou ve smyslu demonstrace schopností, vlastní smysl jejich práce leží plně v samotné malbě, v obraze. Fotografie je tu pouhou součástí individuálního tvůrčího procesu, ke kterému autoři došli a docházejí. Výstava si všímá nuancí těchto individuálních přístupů. Dílčí přitakání fotografické iluzi paradoxně funguje jako dekonstrukce zobrazení /zobrazování. Citace konvenčního fotografického jazyka může násobit plasticitu konkrétní senzibility. Navzdory všem figurativním prvkům se jazyk malby ocitá v poloze jakési semi-abstrakce, která spíše než předmětnost ukazuje stav vědomí.
24. 11. 2016 - 29. 1. 2017
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
autorka výstavy: Eva Bendová
Václav Rabas je autorem, který se v rámci umělecko-historického provozu občas vyhořuje a občas mizí, často pod vlivem politických souvislostí. Naše výstava jeho dílo vytrhla z historického kontextu a sleduje jej z hlediska jeho "malířských" kvalit: způsobu reprezentace hmoty, tahu štětcem, hnětení barev, modelování reliéfu. Václav Rabas ve své tvorbě zohledňuje mnohotvářnost zdánlivě jednoduché české krajiny kolem Krušovic. V Krušovicích u Rakovníka se Václav Rabas v roce 1885 narodil a krajinu západních Čech neopustil.
Medium Loci je netradiční putovní projekt studentů ateliéru Fotografie Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Název vznikl jako kombinace latinského slovního spojení genius loci - "duch místa" - a slova medium, které můžeme chápat jako odkaz na medium umělecké, prostředníka, který tento nový pohled na nabízí. Netradiční je projekt v tom, že se nejedná o již hotovou putovní výstavu. Celý projekt je organický a vzniká vždy znovu od začátku, podle toho, jaká města navštíví. Studenti v daném městě stráví několik dní, nasají jeho atmosféru, prozkoumají skrytá zákoutí a následně se snaží ukázat svůj dojem z daného místa. Jihlava se tak stává 8. městem, které Medium Loci navštívilo.
S každým slyšeným zvukem přichází další zkušenost. Naslouchání je podobné grafickému záznamu na prázdný list papíru.
kurátor: Lenka Dolanová
Výstava představuje v retrospektivním pohledu jednoho z nejvýraznějších umělců poválečné generace Čestmíra Kafku. Kafka se narodil v Jihlavě 14. 11. 1922 a jeho život a dílo jsou spojené také s Branišovem u Větrného Jeníkova, kde často pobýval a tvořil na tamní barokní faře. Inspirace prostředím Vysočiny je zjevná v celém Kafkově výtvarném díle i v jeho deníkových záznamech.
Po street artu ozvěna
Podzim
Písmena opadaná z nástěnky mezi stěny galerie
Otisk žije
15. 9. - 13. 11. 2016
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
Výstava představuje tvorbu Jana Vičara spjatou s umělcovými pobyty v Africe. Jedná se o průřez grafickou tvorbou, kresbami i autorovou etnografickou sbírkou s africkou tematikou. Výstava je doplněna o etnografickou sbírku pozapomenutého sochaře F. V. Foita ze sbírky Muzea Vysočiny v Telči.
Místně specifická instalace pro dva litinové radiátory, dočasně přeměněné na unikátní reproduktory. Jejich prostřednictvím je možné slyšet (na daném místě založené) skladby. Ty jsou inspirované charakteristickými rezonancemi radiátorů v prostoru, dále indonéským gamelanem (orchestr bicích nástrojů) stejně jako zvuky, které radiátory běžně vydávají.
kurátor: Jaroslav Grodl
Výstava 6 současných slovenských umělkyň soustavně pracujících v médiu malby: Aleny Adamíkové, Alexandry Barth, Jany Farmanové, Patrície Koyšové, Silvie Krivošíkové a Juliany Mrvové. Autorky náleží ke střední a mladé generaci. Jej svet je odkazem k jedinečnému osobnímu světu, který je podmínkou a zázemím malby se vším před ní i za ní, ale také je emotivním zvoláním v překvapení: jej!, neboť takovým otevřeným vztahem, momentem udiveného poznání, je i průnik rámce světa a citlivé expoziční plochy plátna.
První výstavu pro zvukovou galerii IGLOO, umístěnou ve sklepních prostorách galerie na Komenského ul. č.p. 10, připravuje kurátor Marcin Barski společně s týmem krakovského Soundscape institutu. Výběr polských terénních nahrávek se soustředí na rozmanité přístupy k poslouchání. Terénní nahrávky mohou být zaměřené dokumentárně, umělecky, ekologicky, subverzívně, sociálně, akademicky... Galerie se promění v živou zvukovou krajinu, kde se všechny tyto přístupy budou navzájem mísit.
kurátor:
Radek Wohlmuth
Nový výstavní projekt Kurta Gebauera (1941) pro OGV v Jihlavě koncepčně navazuje na jeho právě probíhající výstavu Matice země ve Východočeské galerii v Pardubicích. Hlavní souvislost spočívá v tom, že proti tamnímu "úrodnému" feminnímu pojetí důsledně staví třeskutou maskulinitu. Jde o prokomponovaný celek ve smyslu cesty, který má svůj začátek i pointu, a postupně diváka provádí mužským světem a pohledem na něj.
Výchozím bodem práce je pozorování projevů mého syna. Od určitého věku jsou děti raději "někým jiným" než samy sebou. Já jsem při hraní pomocníkem. Vlastně se chci tak trochu nakazit jejich přístupem ke světu. Vytvářím prostor pro hru a dokumentuji (fotografií - malbou - grafikou), děti vystupují jako performeři či účastníci happeningů. Průběžně se role mísí a vyměňují.
V rámci cyklu intervencí a výstav drobnějšího formátu, který od letošního roku pořádá Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s několika krajskými a oblastními galeriemi, představí dvojnásobný finalista Ceny Jidřicha Chalupeckého Pavel Sterec v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě svůj nový dokumentárně pojatý film nazvaný Družstva života, který vznikl ve spolupráci s Terezou Stöckelovou a za podpory tranzitdisplay a v Jihlavě bude mít svou galerijní premiéru.
26. 5. - 21. 8. 2016
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
kurátorka výstavy za OGV v Jihlavě: Jana Bojanovská
V letošním roce uplynulo již 145 let od narození a 105 let od úmrtí malíře, jehož tvorbu i pohnutý osud mnohým z nás není třeba představovat, ale je důležité si je občas připomenout... Krajinář Antonín Slavíček je bezesporu nejvýznamnější a pravděpodobně i nejznámější osobnost českého malířství přelomu 19. a 20. století a jeden ze zakladatelů českého moderního umění.
Ve společných projektech se Helena Blašková a Marie Hladíková jako autorské duo zabývají převážně multimediálními site specific projekty, ve kterých kombinují světelné projekce s instalací a zvukem. K výstavě Letokruhy chaosu v Galerii ALTERNATIVA přistupují ale více tradičně a kromě společné instalace a kreseb vystavují i své nejnovější autorské práce.
kurátoři:
Dagmar Šubrtová
Miloš
Vojtěchovský
Michal Kindernay
Výstava je částí větší série a navazuje na nedávnou expozici v Galerii Školská 28, Fotograf Gallery a Ex Post v Praze. Základem jsou práce českých, islandských a norských umělců, kteří se v létě a na podzim roku 2015 zúčastnili umělecko-vědeckých expedic do průmyslových oblastí Islandu, severních Čech a severního Norska. Cílem těchto expedic bylo prozkoumat jevy a důsledky vztahu post-industriální společnosti a přírody. Série výstavních projektů cyklu se zabývá nejen globální, ale hlavně místní problematikou provázanosti mezi člověkem, společností a krajinou.
Spolu je sociálně-umělecký experiment, rozšiřující výstavní formát do podoby prostoru pro společnou práci, hru a diskusi. Cílem je prozkoumat koncept spolupráce v současném umění a vyjít mimo (uzavřený a úzce definovaný) svět umění. V umění dlouhodobě vzrůstá zájem o formy, využívající spolupráce a dialogu coby uměleckých prostředků. Teoretik Richard Sennet v knize TOGETHER. The Rituals, Pleasures & Politics of Cooperation (SPOLU. Rituály, radosti & politika spolupráce) z roku 2013 popsal organizaci řemeslné dílny jako model spolupráce. Tvrdí, že samotná spolupráce je řemeslo, které v moderní společnosti mizí a že je tedy něčím, co je zapotřebí se znovu naučit. Kulturní prostory jako jsou galerie mohou díky svému postavení poněkud na okraji a "mimo" sloužit jako svobodné zóny k vizualizaci a novému promýšlení alternativních modelů spolupráce napříč nejrůznějšími obory a specializacemi.
kurátorka: Jana Bojanovská
Nová instalace stálé expozice Oblastní galerie Vysočiny pod názvem Ze sbírek... je nyní k vidění v prostorách galerie na Masarykově náměstí 24, ve druhém a třetím patře. Výstava představuje výběr toho nejlepšího z bohatého sbírkového fondu OGV, která nashromáždila za více než 60 let existence přibližně 6 500 sbírkových předmětů, z nichž ty nejlepší se snaží od počátku zpřístupňovat široké veřejnosti. Současná výstava opět po čase prezentuje, na poměrně malém prostoru dvou sálů, díla klasiků českého umění 19. a 20. století.
kurátor: Jaroslav Grodl
Dílčí retrospektivní výstava v Jihlavě působící malířky a dlouholeté výtvarnice Horáckého divadla Ireny Wagnerové. Pro volnou tvorbu autorky, vstoupivší na výtvarnou scénu v polovině 80. let, je příznačné prolínání či spájení dvou vzájemně odlehlých okruhů - jsou to impulzy abstraktních tendencí (formového typu), jako je skladebnost tvarů, práce s matérií barvy, procesuálnost malby samé na jedné straně a impulzy spíše filozofujícího typu (samozřejmě reflektující životní reálie autorky), jako je symbolika snu, zájem o mýty, na straně druhé. Tvorba malířky se odvíjí mezi těmito dvěma polaritami v soustředěných kruzích dílčích tvůrčích období či obrazových cyklů a proměňuje se intuitivně, s chutí a vůlí hledat.
Jihlavský výtvarník realistickou kresebnou technikou nejraději zobrazuje hudbu, biblické náměty nebo surrealistické krajiny. Výstava představí zejména autorovu portrétní tvorbu, kde převládají tváře známých českých osobností.
kurátor: Petr Kovář
Kdy jste naposledy dostali peníze hezky na dřevo? Přitom proměna materiálu, na níž tu poukazujeme, je až tou poslední iluzí v řadě. Nejdříve narazíme na iluzi peněz, které samy o sobě hodnotu nemají, jsou věcí společenské dohody, v druhé řadě vám je nikdo nevyskládá v hotovosti na dubový stůl, ale pošle imaginárně na účet (což je imaginární prostor), a teprve pak si povšimneme, že dubový stůl je pouze plastovou imitací.
kurátor: Jaroslav Grodl
Metaforický obraz města Ostravy jako černé hvězdy v stejnojmenném eseji rozvedl spisovatel Jan Balabán. Genia loci severomoravské metropole zde líčí bez příkras, ale i bez hořkosti, v souvislostech hospodářských, sociálních a samozřejmě historických. Je to komplexní obraz, poutavě komponovaný, básnicky hluboký. Projevují se specifika tohoto severomoravského města nějak i v malbě? Výstava představuje čtveřici malířů střední generace působících v Ostravě - Aleše Hudečka (1973), Jiřího Kudělu (1976), Hanu Puchovou (1966) a Katarínu Szanyi (1974).
kurátor: Jaroslav Grodl
Výstava představuje tvorbu malíře Dalibora Davida a sochaře Jiřího Středy ve vzájemném dialogu. Přestože se nejedná o generační souputníky, lze nalézt důležitá pojítka. Dlouhodobý zájem o lidskou figuru - člověka vnímají s empatií a pozornost věnují všedním či niterným událostem. Dále autory charakterizuje věrnost vlastnímu médiu v jeho specifických výrazových hodnotách - u Jiřího Středy je to precizně řešená plasticita, u Dalibora Davida výrazný zájem o barvu.
Výstava prací studentů ateliéru Malba a ilustrace SUPŠ Jihlava-Helenín
Soutěžit v umění? Při udělování nejvýznamnější a nejsledovanější ceny pro umělce v České republice, Ceny Jindřicha Chalupeckého, pozorujeme v posledních letech mírný ale opakovaně vyslovovaný nesouhlas se soutěžním rámcem Ceny. Protestují sami "soutěžící", kteří by místo soupeření raději spolupracovali. Jenže motivací k účasti je titul, finanční odměna a pozornost uměleckého světa. A to nelze slíbit každému. A jak poznat, komu ano, když si všichni radí a pomáhají, neřkuli spolu dokonce kamarádí?
kurátor: Tereza Axmanová
Orbis sculptus | Svět v sochách je originální výstavní projekt, který ukazuje další dimenzi lidské kreativity. Zajímavostí je, že toto poznání vychází od lidí nevidících, u kterých spousta z nás nepředpokládá nacházení nových cest ve výtvarném světě. V tomto případě však jejich tvůrčí síla poskytuje jedinečnou možnost seznámit nás s otevřeným prostorem hmatové tvorby.
Výstava Přepisy je zaměřená na různé podoby vztahů obrazové a zvukové složky v současném umění. Vystavená díla navazují na bohatou tradici audiovizuálních korespondencí v historii umění (světelné varhany, grafická hudba, vizuální partitury atp.), vycházející ze synestetických představ vzájemného provázání vizuálních, sluchových a jiných stimulů.
Přítomnost neviditelných signálů, které každodenně prostupují veřejné prostory, soukromé byty, i naše těla, je pro nás již tak samozřejmá, že na ni jednoduše zapomínáme. Prozkoumávat množství signálů a to jak zaplňují prostor přitom nemusí být úkolem pouze pro vědce, který se zabývá vztahem elektromagnetického pole a zdravotních rizik. Výstava jako množství signálů / přebíjení signálů / chůze jako vylaďování / posluchač si může připadat jako autor / většinou nic není slyšet jasně / kolektivní hijacking.
Výstava je společným projektem autorské a partnerské dvojice Tomáš Hlavenka a Jana Hlavenková Prekopová. Představí tematicky ucelený projekt umělců, kteří se ve své práci inspirují "kutilstvím" či rozmanitou lidovou tvorbou a odlehčeným způsobem komentují vztah současného městského člověka a přírody. I když dvojici pojí společné téma a obdobné inspirační zdroje, každý pracuje odlišným způsobem.
kurátorka: Lucie Šiklová
Výstava významné české malířky a grafičky Marie Blabolilové (1948) představí její tvorbu od 90. let po současnost. Autorka soustředěně rozvíjí osobitý koncept poezie každodennosti - motivy interiérů, zátiší, městských i přírodních krajin. Pracuje se zřetelnými znaky věcí za současného využití výrazného abstraktního řádu. Příznačné je využití rastrů linoleí či rytmizovaných ornamentů malířských válečků. V čase také zesiluje úloha barvy.
Výstava je v podstatě křestní výstavou skupiny Entita, nemá souhrnné téma a každý z devíti autorů vystavil práce podle vlastního výběru. Členové Entity jsou studenti a absolventi Střední umělecké školy grafické v Jihlavě. Původní nápad tohoto projektu vznikl z kraje roku 2013, s realizací se začalo v září roku následujícího. Jednotliví členové mají často velmi rozdílná zaměření a Entita jako celek má tedy přesah do všech možných oborů, od animace a 3D grafiky přes klasickou malbu až po fotografii, zvuk a mnohé další.
kurátor: Petr Štěpán
Jaroslav Rössler, byl nesporně jedním z nejvýznamnějších fotografů moderní doby. Narodil se roku 1902 v malé vesničce Smilov nedaleko Štok. Připravovaná výstava v Oblastní Galerii Vysočiny v Jihlavě představí Rösslera především jako kreslíře a malíře. Již na velké Rősslerově výstavě, konané v Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze při příležitosti stého výročí narození J. R. bylo vystaveno několik kreseb, ale až v roce 2012 bylo veřejnosti v Praze představeno téměř kompletní Rösslerovo malířské dílo. Nyní tedy bude vystaveno v Jihlavě, a tak se Rössler po stu letech vrátí na Vysočinu, kterou opustil za studií.
Je zajímavé sledovat, jak se v posledních desetiletích venkovské prostředí proměňuje, a jak se tyto změny odrážejí v současném umění. Umělce zastoupené na výstavě spojuje dlouhodobý zájem o venkov coby téma i místo tvorby a života. Do venkovského prostředí pronikají rozmanitými způsoby a setkávají se s různými ohlasy. Oživují i podvracejí tradiční přístupy a jsou nuceni objevovat nové způsoby spolupráce a dialogu. Jejich vztah k venkovu je něčím víc než jen pouhou inspirací; stávají se spolutvůrci venkovských komunit v rozmanitých každodenních i neběžných aktivitách, které sahají daleko za oblast chápanou jako umělecká tvorba. Působí jako dokumentátoři a komentátoři vesnického života, zkoumají staré historie, zakládají nové galerie, věnují se zemědělství, vysazují sady a stromořadí, zachraňují louky a rozšiřují představu o tom, čím venkov a umění mohou být.
Kolektívna výstava Núdzový program spracovania odpadu predstavuje práce mladých slovenských mediálnych umelcov (Beata Kolbašovská, Jakub Pišek, Ľubomír Štec a Erik Sikora), ktorý vo svojej tvorbe tématizujú odpad a jeho produkciu, ako údel človeka, prirodzene poháňaného neustálou potrebou vyrábania nových vecí. Neostávajú však iba pri pomenovaní problémov, ktoré sú s hromadením odpadu spojené. Naopak, autori využívajú tému odpadu, aby rozložili niektoré pálčivejšie otázky nastavenia súčasnej spoločnosti a mohli sa sústrediť na problémy, ktoré s odpadom súvisia iba okrajovo. Odpad, hmotný ale aj digitálny, teda virtuálny, je pre nich nástrojom ďalšej tvorby, ktorá už nerozvíja problém samotného hromadenia odpadu, ale prináša nové témy a otvára priestor k hľadaniu nových výrazových prostriedkov. Využitie odpadu v rozmanitých ľudských situáciách tak dáva umelcom príležitosť k tvorivým experimentom s pridanou spoločensko-kritickou hodnotou.
Kurátorka výstavy za KGVU ve Zlíně: Pavlína Pyšná
Kurátorka za OGV v Jihlavě: Jana Bojanovská
Oblastní galerie Vysočiny opět ve svém výstavním programu pokračuje v uvádění významných osobností dějin českého výtvarného umění. V letošním roce představí zájemcům o tradiční umělecké žánry tvorbu malíře Jakuba Schikanedera, jehož výstavu tentokrát připravila ve spolupráci s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně. Těžištěm expozice jsou díla ze sbírek NG v Praze, značnou měrou je zastoupena také zlínská KGVU. Svá stěžejní díla zapůjčila i řada dalších významných českých galerií a se dvěma obrazy ze svých sbírek se připojila také OGV.
Výstava Pozitiv/negativ svým názvem zcela přirozeně odkazuje k základním principům fotografie, která je pro tři vystavující umělkyně vlastním médiem jejich uměleckého zájmu a také výchozím bodem, od kterého se jejich tvorba odvíjí. Vznikají tak práce, které z fotografie a jejích vlastností vychází, ale nemusí jí v technickém a materiálním slova smyslu nutně být. Pro tento typ uvažování je příznačná také škola a ateliér Hynka Alta a Aleksandry Vajd na pražské UMPRUM, kde se umělkyně setkaly a mohly tento přístup dále rozvíjet.
Ilustrace dětských knih je oblast, která u nás v posledních letech doznala nebývalý rozkvět. Jedním z důvodů je také existence malého a alternativně zaměřeného nakladatelství Baobab, které okolo sebe sdružuje řadu výrazných tvůrkyň a tvůrců střední i mladší generace. Na výstavě se představí Tereza Říčanová, Eva Volfová, Dagmar Urbánková, Chrudoš Valoušek a Dora Dutková.
Dvojvýstava představuje umělkyně, z nichž každá má svou sféru tvorby. Anna je bytostná sochařka a Veronika malířka. Jejich tvorby si velmi vážím, navzdory svému mládí mají za sebou bohaté profesní, výstavní a studijní zkušenosti. Obě vystavují s úspěchem i v zahraničí a jejich práce získává pozitivní ohlasy. Obě jsou absolventky Akademie výtvarných umění v Praze, kde každá z nich prošla několika ateliéry.
kurátor: Martin Šmíd
Sklo a grafika je název výstavy, mapující činnost ateliéru DESIGN A VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE, který vznikl teprve před dvěma lety jakousi přeměnou z výstavnického ateliéru.
kurátor: Vlastimil Tetiva
Výstava obrazů Jiřího Jirmuse představuje v základní koncepci průřez jeho tvorbou od počátku osmdesátých let do roku 2006, kdy mu zdravotní potíže neumožnily dále pokračovat v činnosti. Již od počátku pracuje s barvami, barevnou hmotou, cítěnou takřka hmatem, s jejím ozvláštněním a zvýrazněnou strukturou.
Výstavní projekt Hvězdný prach představuje tvorbu pěti umělců: Tomáše Polcara, Lady Semecké, Ilony Staňkové, Dagmar Šubrtové a Markéty Váradiové. Jedná se o určité generační setkání autorů, kteří se prvně společně představují již v letních měsících roku 2014 v industriálním prostoru Trafo Gallery výstavou Písně kosmické. Jestliže tento název evokoval romantické vidění nerudovské, pak současné pojmenování Hvězdný prach spíše denotuje poetické myšlení Georga Friedricha Philippa svobodného pána von Hardenberg. Zmíněné srovnání je však nutno nazírat s odstupem i určitou ironií.
Výstavní soubor prací s názvem Soutěž tří portrétů, vzešel z klání současných českých sochařů v trojici soutěží. Společným předmětem byl portrét významné osobnosti, respektive osobností - prezidenta Václava Havla, významného chemika prof. Antonína Holého a architekta Jana Kaplického. Výstava představí konkrétní osobnost vždy v nejméně 10-ti různých sochařských pojetích. Soutěže iniciovalo a zorganizovalo Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska ve spolupráci s Obcí architektů a Akademií věd ČR.
kurátor: Jaroslav Grodl
Čtveřice autorů věkem náleží ke generaci, která vstupovala na uměleckou scénu v 80. letech. Každý ze čtveřice (Viktor Karlík, KW, Ivana Lomová, Jiří Štourač) se však ve své tvorbě z obecného generačního diskurzu tzv. české postmoderny jiným způsobem vyvazuje - což je v běhu času stále více patrné. I proto je výstava zaměřena spíše na nedávnou či současnou tvorbu autorů. Společným znakem může být základní inspirace v bezprostředně, smyslově vnímané realitě, se kterou ale každý pracuje docela jinak. Výstava akcentuje rozdílnost přístupů jednotlivých autorů zejména v práci s lidskou figurou.
kurátorka: Lenka Dolanová
Festival Posedy, lovecké a zvířecí stezky byl jednou z doprovodných akcí výstavy Seno, sláma a vznikl ve spolupráci se sdružením Yo-yo. Na základě otevřené výzvy byli vybráni umělci z České republiky, Slovenska, Francie, Nizozemí a Belgie, kteří v průběhu jednoho srpnového týdne vytvářeli dočasné instalace na mysliveckých posedech mezi vesnicemi Hranice, Libice nad Doubravou a Blatnice v Železných horách. Výstava v Galerii Alternativa se pokusí na základě foto a videodokumentace a některých artefaktů přiblížit atmosféru této akce.
Žijeme v době blahobytné. Prádlo za nás perou pračky, nádobí myčky, špinavé peníze slušné podniky, a vánoční dárky pro všechny blízké můžeme nakoupit v jednom nákupním centru. Žijeme v takzvané svobodě a tedy děláme, co chceme, naše chování je výsledkem naší vůle... jen se občas možno podivit, jak podobná jsou si všechna ta chtění, všechny ty individuální vůle. Protože pračky a myčky už máme, darováváme si zážitky. Už jste někomu darovali let balónem?
Záštitu nad výstavou převzal MUDr. Jiří Běhounek, hejtman Kraje Vysočina
kurátorka: Šárka Koudelová
Fenomén sběratelství v posledních letech výrazně rezonuje na současné umělecké scéně. Návrat aktivního mecenáštví do českého prostředí i doba přející hromadění věcí, manýristickému hledání dosud neobdivovaných zvláštností, ale i skutečných hodnot ověřených časem, vytváří prostor pro nové definování procesu tvorby sbírky v samotném společenském kontextu. Sami umělci velmi snadno podléhají sběratelským vášním, determinováni zvýšenou citlivostí ke kuriozitám, obdivem k historii, láskou ke krásným věcem i sklony k mániím. Atraktivnost estetiky "kunstkammer" a přirozená síla hromadění a následného třídění předmětů přinesla častým "muzeálním" výstavám vyprázdněný status instalační jistoty. Ondřej Basjuk, Šárka Koudelová a Ondřej Boušek se coby pyšní majitelé rozrůstajících se skutečných sbírek snaží nalézt významovou skulinu, která by dokázala váhu jejich vlastní motivace k přispění do sběratelského diskurzu.
kurátorka: Lenka Dolanová
Absolvent pražské akademie výtvarných umění Martin Kuriš (1973) je autor narativních malířských cyklů, knížek pro děti, pedagog, a zabývá se také loutkovým divadlem. V jeho rozsáhlých obrazových celcích vystupují postavy, vycházející z předobrazů z jeho nejbližšího okolí, které figurují v příbězích na pomezí reality a fikce. Některé příběhy jsou pohádkové, některé využívají prvků bajky a často jsou jejich nálada i zpracování pochmurně baladické. Mezi jeho díla patří Profesor Frankenstein, Petr a Lucie, Navarana, Don Giovanni, Smutný rybář, Magda či Baryk.
Výstava prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava - Helenín
Autorská výstava absolventky pražské AVU představuje výběr toho nejlepšího z tvorby posledních tří let i nejnovější práce. Autorka zde vyvíjí vizi či reinterpretaci očerňované postavy Lucifera - světlonoše. Jak sama říká, neztotožňuje jej s mužskými dilematy (aktivita, ego, moc a ovládání), ale hledá jeho původní význam, který spočívá podle prapůvodního kanaánského mýtu v temné bohyni, velké matce bohů Helel, hebrejsky světlonoš (postupně v podobách Ašery, Ištar, Isis, Venuše ...) Přestože jde o velmi osobní pojetí, mnohdy stojící na zážitcích z regresivní psychoterapie, autorka vždy současně sleduje symboliku, která je kolektivní a může předat obecně platná sdělení. V jejím pojetí je to tedy převážně sonda o prožívání ženských archetypů, vztahu ženy k muži a k lásce a citu.
kurátor: Jaroslav Grodl
Marius Kotrba ( 1959-2011) je znám jako figurální sochař, který dokázal čerpat z celé historické tradice sochařství a invenčně ji rozvádět. Od počátku 90. let, kdy k soše jako nezbytnému kulturnímu fenoménu pojal plnou důvěru (přes předchozí pochyby), vykazovala jeho tvorba logický růst, postupné kontinuální zrání. Jeho sochy jsou plasticky precizně artikulované, vynikají smyslem pro pohyb a osobitým souladem formální dynamiky díla s jeho obecným sdělením. Svými realizacemi z poslední doby je znám i širší veřejnosti. Výstava také představí pevné podloží Kotrbovy tvorby - jeho kresby.
Výstava Hrady česko-rakouského pomezí, kterou připravila Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě ve spolupráci s Krajem Vysočina a za podpory Zemských sbírek Dolního Rakouska, se zaměřuje na česko-rakouské pohraničí prostřednictvím obrazů hradů, hradních ruin, zámků a měst zejména z Podyjí (Thayatal). Na základě proměn četných hradů rozesetých podél toku Dyje lze sledovat komplikovanou historii vztahů mezi oběma zeměmi. Řeka je spojujícím prvkem také s Jihlavou, kde se v Oblastní galerii Vysočiny výstava odehrává, neboť moravská Dyje pramení jen asi pětadvacet kilometrů na jih od Jihlavy u Třeště; pod hradem Raabs (Rakous) se spojuje s Dyjí rakouskou a společně pak meandrují coby jediná Dyje-Thaya až na česko-rakousko-slovenské pomezí, kde se její vody smísí s řekou Moravou. Hranice již od konce 11. století zhruba kopíruje tok řeky Dyje, v oblasti Národního parku Podyjí kolem Vranova nad Dyjí pak prochází asi pětadvacet kilometrů přímo řekou. Na pomezí jižní až jihozápadní Moravy a Dolního Rakouska se slovanské obyvatelstvo od 7. století mísilo s germánským podobně, jako se tam mísí vody moravské a rakouské Dyje.
Výstava propojuje práci tří absolventek pražské AVU. Jejím společným bodem je krajina, nikoliv v klasickém smyslu, ale krajina, která se stává určitým vodítkem nebo východiskem při práci. Na obrazech se objevuje často jen v náznaku, jako otisk zkušenosti a odkazuje nás k místům, která si ponechávají svoji záhadnost a nejasnost. I přes rozdílné přístupy kombinuje společná instalace obrazy tří autorek tak, že tvoří jednotnou výpověď, jeden obraz, kterým můžeme procházet. Krajina se tak stává prostředkem, jak uniknout před realitou života ve městě a dovoluje nám se vracet k fragmentům vzpomínek, o kterých nevíme, jestli si je ještě pamatujeme nebo jenom představujeme.
kurátorka: Jana Bojanovská
Výběrem malíře Václava Radimského bychom chtěli navázat na úspěšné projekty, které OGV připravila v minulosti, a to zejména na výstavy předních českých krajinářů a žáků Julia Mařáka - Aloise Kalvody, Romana Havelky, Františka Kavána a v neposlední řadě také na loňskou přehlídku díla Antonína Hudečka.
kurátorka: Lenka Dolanová
Výstava představí uměleckou tvorbu v krajině, jež ke svému vzniku využívá přírodní procesy, reaguje na změny životního prostředí a vytváří jemné zásahy do krajiny. Název výstavy vychází z titulu legendární výstavy Zorky Ságlové Seno-sláma z roku 1969, v níž autorka vyplnila prostory pražské Špálovy galerie balíky slámy a senem. Sláma i různé další "chudé" materiály, jež jsou k okamžitě dispozici kdekoliv na poli či v lese - hlína, listí, tráva, kamení či dřevo - se objevují téměř u všech prezentovaných umělců. Toto umění vznikalo ve specifickém politickém kontextu, který ovlivňoval jeho charakter i způsob přijetí. Díla vznikala paralelně s rozvojem uměleckého hnutí land artu, ovšem ve střední Evropě získávala odlišný formát spíše intimně pojatých akcí určených pro úzký okruh umělců či spřízněných kurátorů, a až později vešla ve známost díky dokumentaci (fotografie, výjimečně video), která je tak téměř výhradním pramenem poznání. Nejednalo se o koherentní skupinu, tvůrci často zasahovali i do oblastí akčního umění, happeningu či body artu.
kurátor: Matěj Smrkovský
Matěj Smrkovský svou pozornost v poslední době přenesl k psaní autorských textů, které mu umožňují rozvinout zkoumání oblasti jdoucí paralelně s tvorbou - tedy reflektivní momenty tvorby. Tyto texty jsou propojeny s vizuálním uměním už svou tématikou. Popisují situaci okolo tvorby, jakoby opisovaly nějaké dílo, které však nemusí být nutně přítomno, možná si ho divák utvoří sám. Autor chápe texty jako materiál, který dojde svého významu, pokud je prezentován v určité prostorové a významové situaci, tedy například v galerii.
kurátorka: Tereza Knotová
Koncept projektu Krajina básníků je založen na konfrontaci dvou zdánlivě odlišných přístupů, na jedné straně stojí systematická, dlouhodobá práce spojená s představou ideálního celku, právě tato práce vede k vytváření básnických krajin. Na druhé straně je radost z momentálního básnického aktu, okamžiku inspirace. Čtyři až šest básníků z volného sdružení Generace Y neexistuje (Štěpán Pudlák, Jan Dvořák, Tomáš Roček, Ondřej Dolejší, Marta Harasimowicz, Vojtěch Knot, Josef Hrdlička, Tereza Knotová, sound design) vystaví každý svou básnickou krajinu, divák bude mít možnost posoudit konkrétní práci, posun významů, nuance. Zároveň se bude moci nechat inspirovat k napsání vlastních textů a konfrontovat svůj přístup s metodou vystavujících.
kurátorka: Mathilde Dien
Výstava současného francouzského umění ze sbírky ORCCA (Office Regional Culturel de Champagne-Ardenne) jedním z vyústění spolupráce mezi krajem Vysočina a regionem Champagne-Ardenne. Sbírka vznikla za účelem podpory regionálního moderního umění a je výsledkem dlouholetého úsilí organizace ORCCA s cílem zviditelnit současné francouzské umění a přiblížit jej široké veřejnosti. Sbírka, kterou tvoří fotografie, kresby, plastiky, malba, instalace a videa, vzniká vždy pouze na dva roky. Kurátorka sbírky vybere díla přímo z ateliérů vytipovaných umělců. Tato díla si ORCCA od těchto umělců pronajme na dobu dvou let. Vzniklý soubor uměleckých děl se pak stane základem putovní výstavy, která prezentuje regionální umění kraje Champagne-Ardenne v zahraničí. V Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě se výstava z fondu této nadace bude konat již potřetí. Každá z uskutečněných výstav pojímá umění regionu z jiného úhlu pohledu a prezentuje novou část výtvarného spektra. Opakovaným zachycováním aktuální podoby současného umění tak máme možnost pronikat hlouběji k jeho poznání a získání zasvěcenější orientace v jinak dosti nepřehledné změti různých podob soudobého uměleckého projevu.
kurátor: Jakub Král
Václav Girsa (*1969, Praha), absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (2001 - 2007), rozhodně nezapře školení v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Girsova malířská tvorba se svébytně rozvíjí především ve dvou samostatných liniích. První linií jsou rozměrná silně expresívní plátna, symptomatická svým introspektivním charakterem, pro něž je typická forma deníkových záznamů či komiksové narace a druhou pak osobitá geometrie.
František Skála je široce rozkročená umělecká osobnost. Širší veřejnosti je znám už od dob razantního nástupu skupiny Tvrdohlaví či svou výstavou v pražském Rudolfinu v roce 2004. Jeho práce je prodchnutá jedinečnou fantaskní poetikou a smyslem pro nadsázku. Oproti běžnému spíše technicistnímu pojetí multimediálního uměleckého projevu hojně využívá přírodních materiálů (nejčastěji dřevo), které ovšem neváhá kombinovat např. s plasty (, ty ale v jeho podání opět nabývají podob tajuplného mytického světa) a probouzí tak v divácích živou formou otázky rozporu a souladu přírodního a kulturního, časového a věčného. Charakteristické jsou materiálově-smyslové kvality jeho prací, překvapivá hra s měřítkem a prostorem či magické pojetí úlohy světla. Na výstavě v OGV představí mimo jiné práce z cyklu HEADLANDSEEHEADS (2003), práce k autorské knize Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007), či známá auta z dílny Saigon teamu a také poetické Listové obálky. Koncepci výstavy jako spektra různých skutečných i pomyslných cest připravil sám autor.
Výstava představí tři autonomní projekty autorů z Vysočiny, kteří se navzájem sice neznají, mají však společný blízký vztah k přírodní senzitivitě a prosté formě. Základem umění Ladislava Kukly je vnitřní opravdovost inspirovaného prožitku, která se pak přirozeně projevuje bezprostřední, syrovou formou, která nesnese faleš uhlazenosti. Janu Vičarovi není cizí citlivost lidového umělce, vychází z tradic kraje svého zrodu, ale včleňuje do svých prací také inspirace z jiných zemí a kultur. Důležitý pro vznik jeho díla je skrytý příběh. Talent klasického fotografického stylu Antonína Kanty se svým objektivem zaměřil na výtvarně zajímavé detaily světa kolem nás. Diváka přivádí v údiv, kolik krásy nacházíme při pohledu na povrch rezavého plechu či omítky na staré zdi.
Výstava obrazů tří mladých malířů (dvou absolventů a jednoho aktuálního diplomanta AVU), u nichž shodně platí, že barva, respektive zformulování záměru skrze barevný výraz, je základním principem jejich tvorby. Považují za podstatné, aby výsledné práce byly uchopitelné především v rovině jazyka výtvarných forem a teprve posléze (nikoliv výhradně) skrze informační návod, klíč. Necítí potřebu utíkat před tíhou malířské tradice ke konceptualismu, ale naopak berou celou historii malířství jako výzvu a stále živou platformu a věří, že definice malířství, potažmo obrazu, jako "plochy pokryté barvami v určitém řádu" (Maurice Denis) skýtá nevyčerpatelnou škálu variací živých sdělení. Za podstatnou re-definici výše uvedené modernistické formulky o malířství lze považovat programový obraz Gerharda Richtera "Akt sestupující ze schodů", který v reakci na smrt malby v dadaistické revoluci zapojením mediálního obrazu světa (v Richterově případě fotografické předlohy) do světa malířství nepřímo říká, že malířství už se nevztahuje pouze k přímé skutečnosti, ale též k odvozené, umělé skutečnosti, která je pouhým zrcadlením první a která stále více s primární skutečností prorůstá, až se ztrácejí hranice, tedy nepřímo říká, že malířství je schopno postihnout všemožné odstíny "vědomí o světě" (nikoliv pouze "odstíny světa") - od citové upřímnosti (modernismus) až po ironii (typická strategie postmoderny), tedy může různě "postihovat pravdy" i různě "klamat tělem".
kurátoři: MgA. Petr Kovář, MgA. Denisa Krausová; vystavující: Kristýna Cimrová Iva Jurčeková Jana Juřenová Kristýna Novotná Iva Šerá
Smyslem výstavy je ukázat v návaznosti na předchozí počiny, že tvorba nesoucí se na linii úsporného vyjadřování, geometrie, konceptu a Nové citlivosti je stále životaschopná a má co nabídnout současnému divákovi. Z pozice bývalého pedagoga se neustále setkávám se zástupci mladší generace, kteří se programově zajímají (nikoliv jako o náhodný objev či programovou kličku) o jazyk úspornosti, geometrie či konceptuální přístup. Jsou zaujatí jazykem blízkým či přímo odpovídajícím tomu, co můžeme nazvat konkrétním uměním, tendencemi a způsobem uvažování, které můžeme šířeji zařadit do tzv. Nové citlivosti, kam i konkrétní umění patří. Na tomto všem mne fascinuje způsob, jakým si v tomto typu uvažování rozumí autoři, nehledě na generační příslušnost, nehledě na cesty a východiska, kterými k této řeči dospěli.
Zabývám se tématem paměti a její pomíjivosti. Ve svých pracích se snažím zprostředkovat určité zamyšlení nad vztahy k předcházejícím generacím a památkám na ně. Stále méně dnešních lidí je schopno nějakého citověji vymezeného vztahu ke svým předchůdcům. To je spojeno s určitou povrchností moderního člověka a jeho neschopností hlubšího vnitřního vhledu. Skutečnost, že moderní život je více a více materializován, by však neměla být překážkou pro důstojnou vzpomínku na minulé generace a respektu k jejímu odkazu a všemu co tuto vzpomínku zprostředkovává. Hledám inspiraci, kromě jiného, i v odkazu a biografii vlastních předků. Takto získaná témata zobecňuji a transformuji. Projekt Vizuální transformace funerálního prostoru má výrazně regionální charakter. Vztahuje se zejména k Jakubovu u Moravských Budějovic odkud pochází náš rod, částečně také k Jaroměřicím nad Rokytnou a k Jihlavě, k městu ve kterém žijí poslední tři generace.
Instalace stálé expozice Oblastní galerie Vysočiny je tentokrát zaměřena především na české umění 20. století. Na výstavě s příznačným názvem "Ozvěny minulosti - doteky krásna" je možné opět vidět to nejlepší, co může galerie ze svých sbírek nabídnout. Nachází se zde široká škála uměleckých děl, sestavených převážně chronologicky tak, jak to dovoluje dispoziční řešení výstavních sálů, která nastiňují všechny hlavní tendence a směry českého umění v daném časovém horizontu.
Josef Bulant je nepřehlédnutelnou výtvarnou osobností Jihlavy druhé poloviny 20. století. Po absolvování pražské akademie pracoval nejprve jako výtvarník v Horáckém divadle a později aktivně působil v místním pedagogickém institutu.
Výstava prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava - Helenín
Unášejí tu bělochy, působí tu africká odnož al-Káidy a panuje tu neskonalá bída. I proto na severu Nigeru turisty nepotkáte. Autorka fotografií Lenka Klicperová se do této neklidné oblasti vydala proto, aby zdokumentovala fascinující festival hojnosti a lásky Cure salée i magický mužský tanec gerewol
Soubor Transmissie zachycující tváře lidí jednoho z nejkosmopolitnějších evropských měst - Amsterdamu, zahrnující velmi otevřenou a tolerantní společnost složenou z mnoha ras, náboženství a kultur. Výsledkem mnohadenního hledání a pozorování jsou momentní obrazy osob v nestatických pozicích, pramenící z kulturního kompromisu, různorodosti a vysoké kvality života, které se stávají největší přitažlivostí tohoto místa. Tyto portréty představují zvláštní spojení stabilní tradice s dynamikou společnosti, kdy odpolední ulice jsou plné pohybujících se lidských řek. Saka, kostýmy, rozevláté sukně, strakaté, veselé i výstřední oděvy - jinakost v jakémkoli slova smyslu je tu nejen tolerována, ale spíše vítána.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava je slavností autorského dokumentárního filmu a největší událostí svého druhu ve střední a východní Evropě. Vychází z toho, že dokumentární filmy jsou především výsostná umělecká díla. S tím úzce souvisí významnost témat, kterým se věnují. Celý festival je artefaktem, který s hravostí vybízí k promýšlení světa z nejrůznějších perspektiv. Nepřejímá běžné festivalové modely ani rutinní pragmatismus při programování. Ji.hlava vzdává hold odvaze a risku
Výstava představí výběr z aktuální tvorby členů Sdružení (SVUV) a Klubu (KVUH). Jihlavané tak po pěti letech budou mít možnost opět nahlédnout pod pokličku jejich výtvarné tvorby rozmanitého uměleckého zaměření.
"Ďjó, moře! - Proč nebydlíme u moře!", stýskal si pan Rybář ve známé povídce Jana Nerudy Hastrman (1876). Touha po moři inspiruje výstavu, zaměřenou na zobrazování moře v současném umění, převážně v českém kontextu: na mořskou imaginaci vznikající bez přístupu k moři, kdy reálnou "nepřítomnost" moře nahrazují imaginativní propojení. Už od Williama Shakespeara, který v Zimní pohádce, jejíž část má podtitul Čechy. Pustá země u moře, zmínil "české pobřeží" (the coast of Bohemia), kam odloží novorozenou dceru sicilského krále Leontese. Od té doby vznikají teorie o tom, odkud že se vzalo ono "české pobřeží"; je pravděpodobné, že Čechy zde zkrátka hrály roli nějaké neurčité fiktivní země, bez jasné lokalizace. Mýtus Čech u moře se objevuje v literatuře i výtvarném umění, jako inspirace uměleckých děl, výstav a kolokvií.
Vendulka Chalánková, Vít Kraus, Tomáš Ronovský, Petr Šesták, Marian Palla
Rozsáhlá retrospektiva představuje životní dílo Václava Hejny, jež zahrnuje širokou škálu výtvarných projevů od existenciální figurace 30. let až po objektovou tvorbu let 60.
Skupinu Rasvád tvoří pět výtvarných umělců, kteří společně studovali na dvou brněnských fakultách: Fakultě výtvarných umění VUT a Pedagogické fakultě MU.
Výstava představí výběr z rozsáhlé umělecké tvorby akademického malíře Antonína Hudečka, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů přelomu 19. a 20. století a hlavního představitele české náladové krajinomalby.
Kurátor: Denisa Krausová
Karel Jerie, MICL, Lukáš Miffek, Jaroslav Valečka Hosté: Markéta Korečková, Paulina Skavova
Česko - německá výstava poštovních známek
"To nejlepší, co ve mně je!" Již téměř třicet let uplynulo od doby, kdy se konalo poslední - deváté sklářské sympozium ve Škrdlovicích na Českomoravské vrchovině. Tato huť, jejíž počátky jsou spojeny se jménem Emanuela Beránka, se během své více než šedesátileté historie díky spolupráci s řadou renomovaných výtvarníků a zručnosti místních sklářů výrazně zapsala do historie moderní hutnické sklářské výroby. S myšlenkou uspořádat ve Škrdlovicích sympozium přišel v roce 1970 tehdejší dlouholetý ředitel sklárny Jaroslav Svoboda. A byl to právě on, kdo tuto tradici, přerušenou v roce 1983, po třech desetiletích znovu obnovil ve své sklárně AGS Svoboda Karlov u Žďáru nad Sázavou.
kurátor: Mgr. Daniel Novák, PhDr. Josef Chalupa, Mgr. Hana Nováková
Společná výstava tří mladých absolventů pražské akademie, malířů Filipa Horyny, Václava Misaře a Jakuba Sýkory (kukryniksy), jejíž koncept se zabývá problematikou "vrstev malířského jazyka"
Nekonečné perspektivy. Krajina a veduty 19. století ze sbírky Patrika Šimona jsou názvem výstavy a stejnojmenné obrazové publikace, kdy hlavním tématem se stává pojetí krajiny a veduty v jejích vývojových zákonitostech. Putovní výstava je další z reprezentativních segmentů umělecké sbírky, jejíž významné těžiště tvoří umění 19. století. Krajina je patrně nejrespektovanějším projevem této doby. Stala se otiskem snah a cílů mnoha umělců, ať už průkopníků topografické veduty, kteří definovali základní principy zobrazení měst i architektonických památek, nebo malířů objevujících romantické meandry mysli proměněné v perspektivu a hloubku krajinných dekorů.
Výstava Jiří JUN - Hostem svého bytí představí retrospektivní pohled do tvorby tohoto rodáka z Vysočiny. V domě OGV na Masarykově náměstí 24 bude od 13. prosince k vidění cca 100 perokreseb, které dají nahlédnout do uměleckého vývoje autora.
O historii Obr.u Skupina Obr. byla založena 12. listopadu 2006. Na veřejnosti se poprvé oficiálně prezentovala o rok později v Galerie Louvre na pražské Národní třídě, takže správné datum vzniku je rok 2006 i 2007. Tvořilo jej tehdy pět malířů, z nichž jediný, Ondřej Maleček, byl v tu dobu absolventem pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové v malířském ateliéru Stanislava Diviše. Ostatní členové ještě umělecká učiliště navštěvovali. Divišův umprumácký ateliér David Hanvald a Karel Štědrý, zatímco Josef Achrer a Martin Krajc malovali svá plátna u Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Skupina posléze akcelerovala svou aktivitu, za jejíž vyvrcholení lze roku 2008 považovat výstavu v německém Landshutu a zejména pak expozici v pražském Mánesu, doprovozenou katalogem. V následujícím roce se Obr. pustil do výrazné akce na pražském Klárově, když zde ve speciálních krychlích vystavil svá díla na veřejném prostoru. To již se skupinou nebyl Ondřej Maleček, který ji opustil. Malíři Obr.u po všech prezentacích stále cítí, že je dobré i nadále držet pospolu, důkazem je recentní výstava Obr. Na Vysočině v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
Až do 25. listopadu 2012 bude v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě k vidění výsta-va uměleckých děl mladých talentů z Uměleckoprůmyslové akademie ve Světlé nad Sázavou. Díla z Ateliérů skla, kamene, keramiky, kovu, průmyslového designu a designu interiérů vznikly jako školní práce světelských studentů.
Ostrava, napůl schovaná v zemi, napůl čnící ze země, je městem obrovských exhalací huťařských megapodniků, smogových kalamit a především jedinečné alternativní kultury a výtvarného umění. Svérázný ostravský genius loci tu dal vzniku generaci výtvarníků a umění syrovému a chladnému, ale silně působivému. Kultura tu vzniklá však bohužel nemá příliš prostoru pro svou prezentaci a do předních galerií má poměrně daleko...
Emanuel Ranný vyrůstal v rodině, kde život zasvěcený tvůrčímu uměleckému duchu byl každodenní samozřejmostí. A tak není divu, že jak on, tak jeho bratr Michal se na prahu dospělosti rozhodli pro následování umělecké dráhy. Po rodičích zdědili oba bratři umělecký cit a kromě základů výtvarného řemesla získali též kontakt s cenným prostředím uměleckých intelektuálů té doby.Zatímco Michal od počátku tíhl k malířskému projevu, Emanuel se prosadil jako osobitý grafik. Jeho realistická zobrazení krajiny pozvolna krystalizovala do stylizace a zestručnění.
Výstavní program OGV Alternativa 2012 pokračuje již třetí výstavou, která po názvem "Prints 2005 - 2011" uvádí tvorbu pražského výtvarníka Štefana Tótha (nar. 1974), který v tomto projektu poprvé laické i odborné veřejnosti představí své grafické listy jako samostatnou prezentaci svého díla z poslední doby.
Divadlo. Príbeh. Miesto, čas a spôsob, akým sa odohráva. Herci. Vybraní autori výstavy Martin Gerboc, Jiří Petrbok a Daniel Pitín v polohe režisérov vlastných obrazov, rozprávačov vykonštruovaných rozpráv. Výstava "Oklamem smrť, prehltnem noc" neskúma len príbeh samotný, mieri taktiež na "manipulátorské" praktiky tvorcov.
Výstava Zamlčená moderna / Iluze a sny / Středoevropské umění ze sbírky Patrika Šimona / 1880? 1930 svým nekonvenčním pojetím otevírá cesty novému vnímání středoevropské avantgardy. Pokouší se mapovat mezery v historii diskontinuitního vývoje umění, spjatého jak se sledováním významných osobností moderny a avantgardy, tak i z dnešního hlediska neopomenutelných solitérů. S tím souvisí současná reflexe tvorby českých Němců a židovských autorů, jejichž osudem bylo postupné vytěsňování nebo záměrné zamlčování jejich existence v proměnlivém osudu evropských dějin. Paradoxní je, že z dobového hlediska celá plejáda představovaných umělců kdysi vystavovala svobodně od Vídně přes Prahu, Berlín nebo Mnichov a jejich díla se potkávala zcela běžně na výročních výstavách spolků a salonů. ?Roli antagonistických vztahů jim vnutila až pozdější reflexe, na které se podíleli teoretici umění?, říká majitel rozsáhlé sbírky Patrik Šimon, sám historik umění a sběratel. (Jihlavská veřejnost již měla příležitost seznámit se s ukázkami jeho rozsáhlé sbírky devatenáctého století a baroka a manýrismu na dvou výstavách v OGV Jihlava.)
FaVU VUT v Brně, Ateliér sochařství II: Veronika Přikrylová, Pavlína Komoňová, Matěj Řízek, Filip Hauser, Jiří Schlosser, Lenka Votavová, Pavla Kačírková, Radka Pavelová-Žáková, Radek Nivnický, Viera Sobková, Oldřich Morys, Ladislav Plíhal, Pavel Korbička
Výstava představuje přes čtyřicet projektů, které se vymykají typické průmyslové šedi a dbají na urbanistický přínos, nevšední estetickou hodnotu či se snaží své průmyslové objekty od okolní zástavby příliš neodlišovat. Takových staveb si pak často vůbec nevšímáme, příliš se o nich nepíše v médiích či stojí nepovšimnuté jako monumenty kdesi na okraj, přestože se jedná často o velmi kvalitní výstavbu.
Kurátor: Karina Kottová Procházím orosenou šťávou z podhoubí deštníků, kolem světlušek, rozcuchaných víl, fialových borůvek a černé máty. Seschlá žluť semen voní na dálku, asi se blížím k modrým horám vdov. Vím o nich (z vyprávění od babičky) - oči zalité rumělkou, kapesníky nasáté vínem s mouchami u pusy, co zvesela křičí: Vlčice noci! Vlčice noci! Zastavím se u nich celý upocený a tážu se jich, jakým směrem mám jít. Ta první ve větru obaleném odpoví: klepej odvahu do nejtku velkého jako petrklíč. Druhá (stočená hlavou k zemi) říká: v mrtvém lese na konci dlouhé chodby je urostlý Ketapan. Visí z něho lekníny bílé jako havraní křídla. Třetí vdova, navlečená v baldachýnu, mluví tiše jako smrt: jdi průsmykem kolem vlčího máku, kosti stromů ti budou ukazovat směr vně smaragdu. Vladimír Houdek
Kurátor: Karel Babíček
Obrazy liberecké sbírky nizozemského malířství 16.-18. století mají trojí původ - nákupy, převody a soukromé sbírky. Největší část obrazů byla zakoupena v šedesátých letech 20. století zásluhou tehdejší ředitelky dr. Hany Seifertové, několik obrazů přibylo prostřednictvím nákupů i v pozdějších letech, poslední obraz byl zakoupen v roce 2000. Největší část děl pochází z velkých šlechtických sbírek, jeden obraz, pravděpodobně nejvzácnější, pochází ze sbírky slavného libereckého sběratele Heinricha von Liebiega.
Neexistuje snad člověka, který by neznal ilustrace Zdeňka Buriana, či se s nimi aspoň letmo nesetkal. Jejich suverénní preciznost, mistrná zručnost a často veristické zachycení detailu je až dech beroucí. Nepřekvapí tedy, že Burianův úžasný umělecký talent byl rozpoznán již v začátcích, na základní škole. Měl takové štěstí, že ho ilustrátor Jan Goth a Max Švabinský doporučili ke studiu na Akademii výtvarných umění, přímo do druhého ročníku. Odtud však po necelých dvou letech odešel a začal se v šestnácti letech živit jako ilustrátor. V jeho tvorbě skutečně dominovala ilustrace (převážně dobrodružných románů, od našich autorů jako Jaroslava Foglara, Eduarda Štorcha, Alberta Vojtěcha Friče nebo cizích jako Julese Vernea, Karla Maye a řady dalších). Svědčí o tom ohromné množství knih, které ilustroval ? přibližně 500 titulů v českém vydání a 600 návrhů na knižní obálky. Byl ovšem také autorem několika set děl z tzv. volné tvorby; od rozměrných děl až po malé skici, obsahově zastoupené jak krajinami, žánrovými motivy, alegoriemi, přes zátiší a trofeje, až po portréty členů vlastní rodiny a různých osobností.
Slovo o sběrateli: Odlesk perly zrcadlí euforii sběratele Patrika Šimona v jeho kultivovaných snahách zpřístupňovat poklady umění mnoha staletí co nejširší veřejnosti. Ač je sbírka, která čítá neuvěřitelných šestnáct tisíc uměleckých děl, jednou z nejzajímavějších soukromých sbírek v Evropě, je snahou Patrika Šimona, aby zanechávala svým postupným zpřístupňováním formou zápůjček, výstav a knižních publikací, nesmazatelné stopy kulturní strategie nadšeného a vzdělaného jednotlivce. Právě v naší době nivelizace hodnot se poselství snah sběratele stává v předmětu ušlechtilých zájmů a zálib jednou z mála pevných a vyhraněných vlastností v pomíjivosti doby.
Pořádá Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou
V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s hlínou. V jihlavské galerii bude nyní znovuotevřena výstava, která prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané. Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální galerijní prezentace a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných kvalitách těchto artefaktů.