Kurátor: Karina Kottová Procházím orosenou šťávou z podhoubí deštníků, kolem světlušek, rozcuchaných víl, fialových borůvek a černé máty. Seschlá žluť semen voní na dálku, asi se blížím k modrým horám vdov. Vím o nich (z vyprávění od babičky) - oči zalité rumělkou, kapesníky nasáté vínem s mouchami u pusy, co zvesela křičí: Vlčice noci! Vlčice noci! Zastavím se u nich celý upocený a tážu se jich, jakým směrem mám jít. Ta první ve větru obaleném odpoví: klepej odvahu do nejtku velkého jako petrklíč. Druhá (stočená hlavou k zemi) říká: v mrtvém lese na konci dlouhé chodby je urostlý Ketapan. Visí z něho lekníny bílé jako havraní křídla. Třetí vdova, navlečená v baldachýnu, mluví tiše jako smrt: jdi průsmykem kolem vlčího máku, kosti stromů ti budou ukazovat směr vně smaragdu. Vladimír Houdek
Kurátor: Karel Babíček
Obrazy liberecké sbírky nizozemského malířství 16.-18. století mají trojí původ - nákupy, převody a soukromé sbírky. Největší část obrazů byla zakoupena v šedesátých letech 20. století zásluhou tehdejší ředitelky dr. Hany Seifertové, několik obrazů přibylo prostřednictvím nákupů i v pozdějších letech, poslední obraz byl zakoupen v roce 2000. Největší část děl pochází z velkých šlechtických sbírek, jeden obraz, pravděpodobně nejvzácnější, pochází ze sbírky slavného libereckého sběratele Heinricha von Liebiega.
V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s hlínou. V jihlavské galerii bude nyní znovuotevřena výstava, která prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané. Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální galerijní prezentace a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných kvalitách těchto artefaktů.