Rozsáhlá retrospektiva představuje životní dílo Václava Hejny, jež zahrnuje širokou škálu výtvarných projevů od existenciální figurace 30. let až po objektovou tvorbu let 60. Mezi lety 1933 a 1939 se jeho tvorba vyznačuje impulzivním barevným gestem a existenciálním patosem zhuštěným do oproštěné expresivity. V letech 1939 - 41 byl členem skupiny Sedm v říjnu (Josef Liesler, Arnošt Paderlík, František Jiroudek, Zdeněk Seydl a d.). V roce 1946 získal státní stipendium a na dva roky odcestoval do Paříže. Na École des Beaux-Arts navštěvoval kresbu aktu, vedle toho zobrazoval život v barech a na ulicích. Druhý vrchol dosáhla jeho tvorba poté, co se od druhé poloviny 50. let stále více obracel k abstrakci. Od roku 1961 byl na téměř tři roky nedobrovolně odříznut od uměleckého dění, když byl uvězněn kvůli "nedovolenému podnikání" v užité tvorbě. V následujících pěti letech kulturního uvolnění však vytvořil množství objektů montovaných z předmětů denní potřeby, odpadu a ateliérových rekvizit a dále doplňovaných malbou, které pak v roce 1969 představil v pařížské Galerii Creuze.
Dílo Václava Hejny doprovází proměnlivou historii českého umění ve 20. století a současně je nezpochybnitelně originální. Spoluprací Galerie výtvarného umění v Chebu a Muzea moderního umění - Nadací Wörlen v Pasově vznikla retrospektiva, která se věnuje mnohotvárnému životnímu dílu tohoto pražského umělce. Výstava v podání norimberského kurátora Haralda Tesana ukazuje šíři uměleckých vyjadřovacích schopností Václava Hejny: od existenciálně pojatých figurativních obrazů 30. let až po gesticko-abstraktní malby a anarchisticko-skurilní (bizarní) objektové umění, vznikající během politického tání 60. let. Na rozdíl od předchozí Hejnovy jihlavské výstavy v roce 2009, jejíž těžiště tkvělo v umělcově pozdní tvorbě, bude nyní pozornost věnována zvláště jeho ranému dílu. Hejna, který již v roce 1930 vyvinul obzvláště syrový, tvarově rozlišený expresionismus, je tak znovuobjeveným předchůdcem Informelu.