V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s hlínou. V jihlavské galerii bude nyní znovuotevřena výstava, která prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané. Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální galerijní prezentace a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných kvalitách těchto artefaktů.
Definic sochařského umění je mnoho a zvláště v moderním umění se mohou i značně lišit v pojetí a chápání tohoto výtvarného oboru. Obecně lze snad říci, že sochařství ve všech svých podobách vždy pracuje s prostorem. Většina vidících lidí představu o prostoru a jeho vnímání získává především pomocí dominantního smyslu – zraku. Základní prostorové vnímání však získáváme prostřednictvím hmatu. Hmat je podstatnou součástí sochařské tvorby a tudíž je tento výtvarný projev přístupný i lidem nevidícím. Jejich poznávání a pochopení samotného prostoru a objektů v něm však probíhá jiným způsobem a také ve svém výrazu mají svá specifika. Nelze je posuzovat pojmy tradičními, vytvořenými zrakovým myšlením.
Stálá expozice se však nezaměřuje pouze na otázku uměnovědných definic. Sbírka, již Oblastní galerie Vysočiny již po léta buduje, má za cíl, utvořit celistvou výpověď o hmatovém sochařství. Proto jsou zde prezentována i díla, která pomáhají návštěvníkovi pochopit řemeslné postupy plastické práce nevidomého autora.
Daniel Novák