Marius Kotrba - Živá hmota
5. 9. - 16. 10. 2014
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Komenského 10
Jihlava
kurátor: Jaroslav Grodl
vernisáž ve čtvrtek 4. 9. 2014 v 17 hod.
Marius Kotrba - Živá hmota, 5. 9. - 16. 10. 2014
Marius Kotrba ( 1959-2011) je znám jako figurální sochař, který dokázal čerpat z celé historické tradice sochařství a invenčně ji rozvádět. Od počátku 90. let, kdy k soše jako nezbytnému kulturnímu fenoménu pojal plnou důvěru (přes předchozí pochyby), vykazovala jeho tvorba logický růst, postupné kontinuální zrání. Jeho sochy jsou plasticky precizně artikulované, vynikají smyslem pro pohyb a osobitým souladem formální dynamiky díla s jeho obecným sdělením. Svými realizacemi z poslední doby je znám i širší veřejnosti. Výstava také představí pevné podloží Kotrbovy tvorby - jeho kresby.
Ranná práce (Kostka, 1992) představuje figuru pevně svírající krychli a vlastně symbolicky předznamenává Kotrbovu tvůrčí cestu. Krychli zde lze vnímat přeneseně jako základní hmotu, jak současného světa, tak samotné sochařské práce. Figura – obecný lidský typus – tuto krychli objímá a snaží se ji pojmout, přeneseně člověk hledá svůj poměr k světu.
V další práci sochař objevuje princip oživení sochařské hmoty naznačením pohybu (Růžoví nabíječi, 1992). Ten se postupně proměňuje až v jakýsi vitální princip (Kolíbka, 1994). Dovede s pohybem pracovat současně reportážně či žánrově – aktuální moment pohybu, který vidíme (Zelená žena se psem, 2005), tak v symbolické rovině – gesta blízkosti, lásky (Kroužkování, 2002). Napříště se stává pro Kotrbu příznačnou citlivá interpretace základních lidských situací pomocí úsporného jazyka čistých plastických forem oživených pohybem.
V Kotrbově tvorbě lze vysledovat tři navzájem související a prolínající se linie prací. „Rourovité“ sochy milenců a rodin (Loď, 1998) v prorůstajících formách odkazují spíše k významnosti mezilidských vztahů, k důležitým situacím lidského společenství. „Válcovité“ sochy (Šimon a Matouš, 2002) – vždy spíše solitérní figury – zase k situaci a roli jedince. „Realistická“ linie (Žena s děckem, 2005) umožňuje autorovi rozehrát jemnější odstíny spojení každodennosti a symbolu.
Umělcovo směřování k přehlednosti a úspornosti výtvarné formy plus neustálé soustředěné, kontinuální „obrábění“ některých podstatných motivů přineslo své ovoce v úspěšných veřejných realizacích (Svatý Kryštof, 2005, Olomouc | Spravedlnost, 2010, Brno | Dobrý pastýř, 2011, Lipník nad Bečvou). Ty působí současně monumentálně i přirozeně a dobře komunikují s prostředím.
Kresby naopak ukazují Kotrbu spontánního, kdy každé zaujetí „musí na papír“. Kreslit tu znamená mapování terénu (skici – komiksy) i přímé osahávání možností tématu (kresebné cykly). Kotrba tedy kreslil neustále, v kresbě sbíral a třídil „základnu“ motivů. Potřeboval prvotní zkušenost před započetím zdlouhavé sochařské práce, neboť jeho sochy nepatří k těm, které lze vymyslet a vyrobit.
Výstava představuje Kotrbovo dílo, sice předčasně uzavřené, přesto rozsáhlé a monumentální v nutné zkratce – adekvátní prostorovým možnostem OGV v Jihlavě. Chce připomenout předního českého sochaře nedávné současnosti formou účinné nápovědi, nikoliv důslednou retrospektivou, kterou Kotrbovo dílo zasluhuje.
Komentovaná prohlídka výstavy 14. 10. 2014 v 16:00 hod.
.jpg){kind=link}