Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Masarykovo nám. 24 10. 9. 2010 – 24. 10. 2010 　 FRANTIŠEK  DÖRFL  / K  PRAMENŮM  DUŠE   Výstava představí výběr z různorodého díla jihlavského výtvarníka s důrazem na novější tvorbu. František Dörfl vstoupil na českou výtvarnou scénu v 60. letech a svou kresbou sklízel úspěchy i na mezinárodním poli. Poměrně záhy Dörfl přešel k abstraktní tvorbě. Zpočátku jako k doplňku pro řešení dílčích výtvarných úkolů, postupně v ní však nacházel sféru, která mu poskytovala možnosti plnějšího tvůrčího vyjádření. Zvídavé zkoumání možností výtvarné formy postupně zcela nahradilo dřívější figurální a krajinářskou tvorbu. Spolu s přítelem Jindřichem Boškou se začal věnovat tvorbě abstraktních monotypů využívajících tvůrčího experimentu na grafickém poli. Jako vývojový konstruktér v Motorpalu měl blízko k technickým součástkám strojů. Nalezl v nich jednu z bohatých zásobnic razidel, jež po určitých úpravách používal. Otiskoval však mnohé další materiály, od dřeva přes látky až po děrné štítky. Na těchto grafikách se utvářely základy Dörflova osobitého výtvarného jazyka, který později uplatňoval i ve svých pastelech a olejomalbách. Koncem šedesátých let se stal členem Klubu konkrétistů, s nímž aktivně vystavoval. I značně volný rámec programu klubu však Dörfl svým dílem již tehdy překračoval. Ve formálním výrazu děl z této doby je sice ovlivnění “konkrétem” zřejmé, jeho výtvarné směřování však již tehdy šlo cestou vlastních úvah a nabíralo svébytný směr. Oproti racionálnímu přístupu konstruktivistické abstrakce rád ponechával tvůrčí volnost intuici a momentální inspiraci. Matematický logos se tak přetvářel v dynamické křivky organických tvarů, které připomínají spíše kosmický tvůrčí chaos, ze kterého se má vše teprve zrodit, i přírodní řád sám. Podobně jako Paul Klee, Döfl ponechává konkrétní podobu díla na tvůrčí intuici, které se při tvorbě otevírá. Do konstrukce obrazu se tak promítá momentální duševní rozpoložení, dominantní pocit, emoce či nálada. Obrazy se stávají nositeli těchto duševních záznamů a mohou pak obdobně působit na diváka. Dörfl však nenechává proces tvoření pouze na intuitivním procesu vůlí nezasaženým. Koncepce uměleckého díla je postavena obdobně jako hudba. Čistě abstraktními prostředky jsou zachycovány pohyby duše srozumitelné všem lidem na světě bez ohledu na kulturní původ, jazyk či světonázor. Škála Dörflem užívaných výtvarných technik je široká, od grafiky, která je nejvýrazněji zastoupena v oblasti monotypů, přes malbu olejem či akrylem až ke kolážím, asamblážím a plastikám. Kromě klasických kresebných črt tužkou či tuší se Dörfl významněji věnoval ryté kresbě. Jako vnímavý pozorovatel neustále střádá zajímavé okamžiky, postřehy každodenního života, vše hodnotné, co potká. Sesbírané klenoty se poté snaží zhodnotit ve výtvarné sféře. Svou tvorbou se pokouší postihnout vše, co nového rozpoznal, zmapovat kam ve výtvarných výbojích dospěl. Proti nihilismu a existenciálnímu zoufání, v dnešní době často adorovaným, svým životním dílem František Dörfl staví naději na krásno a víru v existenci pozitivních životních hodnot. Daniel Novák