Výstava zkoumá odlišné způsoby komunikace a jejich neustálou proměnu. Tři mladí umělci pocházejí z trochu odlišných prostředí (výtvarné umění, skladba a mediální design), ovšem v poslední době jejich projekty souvisejí se zvukem, hlukem, poslechem a tématem ticha. Tím, co je spojuje, je jejich zájem o zvuk jakožto stopu či znak, něco, co lze sbírat, organizovat a poté znovu šířit a rozvíjet. Zajímá je pohyb zvuku a to, jak se spojuje s dynamikou našeho každodenního života. Výstava je poetickým zkoumáním procesu poslouchání, komunikování a experimentuje s hranicemi mezi zvukem a tichem, od mikro k makro měřítku. Nepřímo se důležitými aspekty výstavy stává také migrace a mobilita, neboť propojuje osobní, technické a psychologické aspekty samotného pohybu.
Zvuková instalace Pétera Tornyaie a Krisztiána Kertészse zkoumá dědictví maďarského skladatele Bély Bartóka a jeho sbírku lidových písní, Ábris Gryllus představuje experimentální audiovizuální dílo, zkoumající vzorce a rytmy lidského chování a video Laurena Tortila se zabývá historií parabolické antény ve Francii, kde byla v roce 1962 používaná k zachycení prvních transatlantických televizních signálů