Z dějin jihlavské galerie
Již od konce 19. století pořádaly v Jihlavě výstavy historického i současného umění různé místní spolky. Výstavy probíhaly na nejrůznějších místech města, například v městském muzeu, Německém domě, Besedním domě či ve školních prostorech. Tato čilá výstavní aktivita vyústila v roce 1926 v neúspěšný pokus o založení městské galerie. Tento záměr se zdařil až v roce 1946, kdy Marie Kovaříková darovala městu svou obrazovou sbírku. Nově založená galerie získala pro svou činnost dům č. 14 na Masarykově náměstí.
Počátkem padesátých let galerie získala vhodnější prostory na náměstí, v domech č. 57 a 58. Základy odborné instituce vybudovala během svého šestiletého působení ve vedení galerie sochařka Věra Doupníková. Roku 1961 ji na krátký čas ve vedení vystřídal Valdemar Radil. Na podzim roku 1964 se galerie přestěhovala do důstojně zrekonstruovaných prostor budovy na Komenského ulici 10. Od tohoto roku stál v čele galerie Ctimír Linhart.
Ve druhé polovině šedesátých let se jihlavská galerie ve své výstavní činnosti, kromě regionálně orientované tématiky, věnovala systematickému sledování vývoje současného českého umění a jeho progresivních snah. Výstavami jako např. Computer-graphic, Skupina Phases, výstava italské vizuální poezie či Klub konkretistů, se dostala do mezinárodního povědomí. V této době v galerii působil historik umění Otakar Máčel, některé výstavy tu připravili také Jiří Padrta, Zdeněk Felix, Arsen Pohribný a Jiří Valoch.
Od roku 1988 byl ředitelem galerie Jiří Hyliš. Po jeho nástupu byla znovu opravena budova galerie na Komenského ulici a zároveň byla po dlouho trvající rekonstrukci otevřena nová budova na Masarykově náměstí. Galerie tak získala nové výstavní prostory, které využila pro instalaci stálé expozice ze sbírek galerie, prezentující české umění od devatenáctého století až po léta šedesátá století dvacátého. Od roku 1991 působila v galerii kunsthistorička Dagmar Jelínková, která připravila řadu zajímavých autorských výstav (Klub konkretistů, Drapell, Sukdolák, Boška, Dörfl). Galerie navázala užší spolupráci s Rakouským kulturním institutem a jihlavskému prostředí tak přiblížila rakouské umění. V devadesátých letech se galerii také podařilo zorganizovat čtyři ročníky mezinárodního výtvarného sympozia na Čeřínku, jehož se účastnili umělci z mnoha evropských zemí.
Od druhé poloviny devadesátých let až do dnešních dnů se v galerii vystřídalo několik historiků umění, z nichž delší čas tu působí Jana Bojanovská, která se svou výstavní činností zaměřuje především na české umění devatenáctého a počátku dvacátého století (Kalvoda, Havelka, Podloucký, Hudeček).
Jiří Hyliš byl ředitelem galerie do roku 2003, kdy ho na necelé dva roky vystřídala Kateřina Pažoutová. Od roku 2005 byl ve vedení galerie Aleš Seifert, na počátku jeho sedmiletého působení byly přestěhovány depozitáře z přízemí budovy na Komenského ulici do půdních prostor. Byl zrekonstruován do té doby nevyužívaný sklep této budovy a v takto uvolněných prostorách byla od konce roku 2005 zřízena galerie „Alternativa“. Ta byla určena především pro prezentaci tvorby mladých umělců.
Od roku 2006 byla navázána spolupráce galerie se sdružením Slepíši a založena sbírka sochařských děl vytvořených nevidomými autory. Tato sbírka je prezentována formou stálé expozice. Proměny doznala podoba prezentace umění ze sbírek galerie, kdy místo stálé expozice byly pořádány po roce se obměňující výstavy v horních patrech budovy na Masarykovo náměstí. Ve výstavní činnosti byl kladen nový důraz na soudobé české umění, zvláště pak prezentaci umělců z generace „Tvrdohlavých“. Od roku 2005 je v galerii veřejnosti přístupná knihovna se zaměřením na odbornou literaturu z oblasti výtvarného umění.
Od roku 2006 v galerii pracuje Daniel Novák, nejprve jako kurátor, od konce roku 2012 jako ředitel.