sbírka kresby
Samostatná sbírka kresby byla vydělena až v pol. 90. let při zavádění el. ev. systému a v současnosti (r. 2013) čítá přes 1600 položek. Dlouhodobá nesamostatnost sbírky a podřízení sbírkového fondu různým účelům (putovní výstavy) přispěli k nepříliš koncepčnímu obrazu sbírky. U jednotlivých autorů hraje kresba v procesu tvorby různou roli, snad proto lze u kreseb obtížněji nalézt čitelnou vývojovou linii moderních tendencí -ismů, tak jako jsou tyto pomocné modely funkční u sbírky malby. Výsledkem je rozmanitost sbírky - počínaje letmými kresebnými poznámkami a přípravnými pracemi, přes práce ilustrační či kresby dokumentárně věcné až po díla abstraktní, pojatá kaligrafcky či metodou automatické kresby, myšlená jako defnitivní výstup. Z použitých technik - kresba tužkou, tuší, pastelem, akvarel, kvaš, koláž, alchymáž, froasáž...
K nejstarším pracím patří několik málo kresebných poznámek autorů českého romantismu, celkově jsou kresby umělců 19. století zastoupeny velmi spoře v počtu kusů. Jádro sbírky tvoří autoři 20. století, zejména 2. pol.
Řez sbírkou
Kresby Františka B. Zvěřiny jsou posbíraným studijním materiálem pro další tvorbu tohoto pozdního romantika, stejně tak sloužila kresba krajináři Romanu Havelkovi, který prokládal své dokumentárně věcné záznamy kresbami, kde lovil světelné nálady (akvarel, pastel). Efektní kombinaci několika málo tónů vykazují ladné kresby Luďka Marolda. Zajímavý je soubor kreseb Jaroslava Panušky (Čert vyřezává dítě, Krajina na měsíci). Kubistickou periodu dokumentují pouze dva náčrtky Otakara Nejedlého paradoxně poněkud měkké formy a akvarel Emila Filly. Antonína Procházku vidíme už lehce nakročeného k civilismu. Čistou a poetickou kresbou z r. 1932 je zastoupena Toyen. Se sporými kreslířskými prostředky se výborně sžil František Tichý. Kubismem a surrealismem napájenou imaginaci autorů Skupiny 42 dokládá soubor kreseb Františka Hudečka. Existenciální notu vykazují i expresivně hnětené kresby Václava Hejny. Oproti tomu lyrikou oplývají zimní idyly Josefa Lady. Spájení figurace a abstrakce nalezneme v kresbách a kolážích Vladimíra a Věry Janouškových pojatých jako výsledný tvar, zatímco Janu Hendrychovi kresby posloužily jako platforma pro další práci. Motivy krajiny přetavené do abstraktního jazyka vidíme u Ivana Ouhela či Pavla Mühlbauera.
Kresba jako součást procesu tvorby
Skica Bedřicha Havránka Břeh Sázavy předznamenává stejnojmenný obraz taktéž vesbírkách OGV. Studijní charakter kresby (často listy ze skicáků) je příznačnější pro starší práce, přesto i např. Aleši Veselému kresba slouží jako prvotní vize budoucích objektů.
Jako hraniční, svébytné i otevřené současně, lze vnímat výstupy pojaté malířsky smyslově, zpravidla pastely, akvarely, kvaše (mj. V. Sedláček, B. Žufan, L. Šimák, R. Fremund, větší soubory – Anna Roškotová, Eduard Stavinoha).
Kresba jako svébytné médium
Část autorů ov&ˇem vnímá kresbu jako svébytné a inspirující médium, jehož možnosti a hranice zdaleka nejsou prozkoumány – např. umělci surrealistického okruhu Ladislav Novák, Alena Nádvorníková.
Kresba v regionu
Sbírka přirozeně reflektuje i umělecké osobnosti regionu, na zběžném půdoryse rozmanitosti lze uvést práce staroříšského Otty Stritzka zastoupeného znakovými expresivně vzrušenými poznámkami, dále kresby Josefa Kose, měkce modelované v šímovsky laděné poesii či kupř. alchymáže konstruktivistické poetiky Jindřicha Bošky.
Kresba jako dokument
Množství kreseb původem z 50. let vykazují dokumentární až místopisný charakter (stavby socialismu na Vltavě, folklorní studie apod.) a dokládají důsledky politického tlaku v umělecké praxi. Za zmínku stojí obsáhlý soubor kreseb ilustrátora Gustava Kruma zachycující dějiny města Jihlavy, jemuž ilusivní realistická kresba vyhovovala a rozvíjel ji po celý život. Místy obohatil věcné podání o filmově rafinované rozvržení kompozic a přikořenil dosud srozumitelným smyslem pro atmosféru.
Kresba jako ilustrace
Příležitostně se součástí sbírky staly práce ilustrační (mj. soubory kreseb k románům). V této linii sbírky je zajímavý soubor politických karikatur povětšinou z 50. let, jež je převážně přehlídkou českých variant typu karikatury jakou prezentovali v býv. sovětském svazu autoři uskupení Kukryniksy. Ve sbírce jsou zastoupeni mj. Antonín Pelc, Adolf Hoffmeister, Lev Haas, Jaroslav Malák, američan William Gropper.
ˇ
-
Bedřich Havránek
Břeh Sázavy, okolo 1859, tužka / papír -
František B. Zvěřina
Ufer - Studie am Isonzo bei Salkano, 1868, tuš / papír -
Roman Havelka
Kaštel Lukšič, akvarel / papír -
Luděk Marold
Prodavač kaštanů, kvaš / papír -
Jaroslav Panuška
Čert vyřezává dítě, 1907, uhel / papír -
Antonín Procházka
Holubář, 1924, tužka / papír -
Toyen
Kresba, 1932, tuš, akvarel / papír -
František Tichý
Sedící žena, 1942, tuš / papír -
Josef Lada
Náves v zimě, 1948, kvaš / papír -
František Hudeček
Noční ulice, 1947, tuš / papír -
Václav Hejna
Dvě postavy u stolu, komb. tech. / papír -
Richard Fremund
Krajina s mostem, 1953, kvaš / papír -
Vladimír Janoušek
Konstrukce v krajině, 1969, tuš / papír -
Jan Hendrych
Protržený most, 1996, komb. tech. / papír -
Pavel Mühlbauer
Dvůr, 1979, pastel / papír -
Aleš Veselý
Bez názvu, 1993, komb. tech. / papír -
Ladislav Novák
Dvě (nebo tři) postavy na vzdáleném pobřeží, 1974, froasáž / papír -
Alena Nádvorníková
Můj Ubu, 1989, tuš / papír -
v regionu: Otto Stritzko
Madona, kvaš / karton -
v regionu: Josef Kos
Cihelna, papír / pastel -
v regionu: Jindřich Boška
Proměny, 1968, alchymáž /papír -
v regionu: Gustav Krum
Požár, 1960, uhel / papír -
ilustrace: Adolf Hoffmeister
P. Robenson - Píseň svobody, 1952, komb. tech. / papír -
ilustrace: Antonín Pelc
malíř Alois Fišárek, 1955, komb. tech. / papír
