Dílo měsíce
květen 2019
Jitka Válová
(13. 12. 1922 - 27. 3. 2011)
Hutnice, 1960
olej, papír
88 x 61 cm
v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava
Dílo měsíce , květen 2019
Prostředí kladenských hutí obě sestry Válovy důvěrně znaly, u soustruhu byly v Poldovce totálně nasazeny během II. světové války. Tančící postavy se žhavým kovem v kleštích se špetkou přidaného humoru měly možná svůj předobraz v Matissově Tanci. Na otázku Petra Volfa (Reflex, červen 2002), čím je (sestry Válovy) tahle fabrika přitahovala, Jitka Válová odpověděla: ?Víte, tam se hodně věcí ještě dělalo ručně, jako v devatenáctém století, a to prostředí bylo ohromně výtvarné, romantické a inspirující. Když už jsme byly na škole, šly jsme si pro povolení, abychom tam mohly kreslit. Mě nejvíc zajímali valcíři. Byla to vzrušující podívaná: skrze válcovací stolice projížděly žhavé pruty, které chytali kleštěmi, a kdyby to skrz ně projelo ? bylo by po nich. Ale oni byli mrštní, silní. Ti kluci se mi líbili, byli skvělí, žádní primitivové, ale normální fachmani.? Hutnice Jitky Válové byly do roku 2015 k vidění ve stálé expozici a možná se opět za dva roky objeví spolu s dalšími díly sester Válových na výstavě, kterou připravujeme ve spolupráci s kurátorkou, sochařkou a dlouholetou přítelkyní Jitky Válové, Dagmar Šubrtovou.Návštěva ateliéru sester Válových mě strhla natolik, že si dovolím rozepsat se trochu osobněji. Rodinný domek, kde matka s dcerami našla zázemí po skonu svého manžela, leží v tiché, úzké, chtělo by se napsat malebné kladenské uličce. První se mi vybaví společný ateliér, kde malířské náčiní leží tak, jako by je tam Jitka před chvílí odložila. Okny je vidět do ulice, naopak přes kuchyni se balkonovými dveřmi nabízí projít do zahrady. Uprostřed venkovního prostranství stojí strom, ohnutý do tvaru Jitčiných figur. Také on byl zachycen na jedné z kreseb. Dagmar Šubrtová a správkyně pozůstalosti nám vyprávějí své vzpomínky. U vzniku pozdějších Jitčiných prací, zejména po Květině odchodu, mnohdy asistovaly. V mysli mi ožila obě dvojčata, Jitka a Květa, drobné, rázovité ženy, vedené svými vizemi a nesmlouvavou disciplínou, dvě postavy tvořící v jedné místnosti zády k sobě, odstupující od stojanů, vrážející do sebe uprostřed místnosti, zahalené v cigaretovém dýmu… Každá se výtvarně projevovala jinak a jejich práce se dokonale doplňovaly. Jednomu provedení na plátně předcházely desítky kreseb a skic, a přitom, anebo právě proto si výsledná malba zachovala živost, křehkost stálého hledání a nacházení.
Od počátku samostatné tvůrčí dráhy obě malířky provázela hmotná nouze. V tomto ohledu nejpříznivěji hodnotily studium na Umprum. Obě vystudovaly v ateliéru Emila Filly (ač Jitka strávila první rok u Josefa Kaplického). Přestože sestry Válovy zajímalo kladenské hutnictví a osud manuálně pracujícího člověka, nebyla jejich tvorba oficiálně přijata. Vstoupily do dobrovolné klausury, rozhodly se cele věnovat výtvarné tvorbě. Na jadrné výrazivo, kterým „Válovky“ častovaly samy sebe i své okolí, Ester Krumbachová ve své První knížce Ester (1994), vzpomíná: „Neznám jediného společného známého nebo přítele, který by se při vyslovení jména ‚Holky Válovky‘ nezačal usmívat. Jejich drsnost, temperament, pravdivost výpovědi, naprostá neschopnost se bát a neříct, co si myslí, z nich vytvořily pravdivou legendu…“ Tvořily, žily z mála, s minimem zakázek a s omezenou možností vystavování. Po krátkém nadechnutí v šedesátých letech byly „znovuobjeveny“ až v letech osmdesátých manželi Ševčíkovými. Polistopadová léta pak přinesla obrovské tvůrčí vzepětí, monumentální plátna a na nich vyvedenou stále živou, mladou malbu.
Ilona Staňková
-
Báseň Květy Válové, archiv sester Válových
 |
květen 2019 |
 |
||||
| PO | ÚT | ST | ČT | PÁ | SO | NE |
| 29 | 30 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 |
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 |