Události - Dalibor David | Jiří Středa
14. 1. - 13. 3. 2016
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo náměstí 24
Jihlava
kurátor: Jaroslav Grodl
vernisáž ve čtvrtek 14. 1. 2016 v 17 hod.
Události - Dalibor David | Jiří Středa, 14. 1. - 13. 3. 2016
Výstava představuje tvorbu malíře Dalibora Davida a sochaře Jiřího Středy ve vzájemném dialogu. Přestože se nejedná o generační souputníky, lze nalézt důležitá pojítka. Dlouhodobý zájem o lidskou figuru - člověka vnímají s empatií a pozornost věnují všedním či niterným událostem. Dále autory charakterizuje věrnost vlastnímu médiu v jeho specifických výrazových hodnotách - u Jiřího Středy je to precizně řešená plasticita, u Dalibora Davida výrazný zájem o barvu.
Termín událost označuje rozmanité děje s jistou významností pro lidské společenství či v životě jednotlivce. O obecně důležitých událostech referují média. Jsou průběžně strukturovány a formují tvář doby. Události soukromé mohou být i velmi nenápadné, v konkrétních lidských osudech však přesto nechávají výraznou stopu. Dohromady, obecně i individuálně významné, události v přirozeném propletení vytváří nejednoznačný obraz – mnohostěn života. Pro autory Dalibora Davida i Jiřího Středu je důležitým bodem lidská figura (v tomto smyslu se naraci nevyhýbají), či bezprostřední životní prostor člověka (Dalibor David), impulsy k jednotlivým dílům však nacházejí právě v rozmanitosti událostí, které prožili (intimní poetický vklad). Nikoliv velkolepá freska či epos o člověku a o době, nýbrž hledání autenticity žitého a soustředěné prohlubování citlivosti v určitém směru pohledu – taková může být cesta pro současnou figurální tvorbu. Metaforicky lze v tomto smyslu připomenout například deníkové zápisky Jana Hanče (Události) či Jana Zábrany (Celý život) na pozadí standardní literární produkce. Samozřejmě jde o postoj, který přináší plody teprve v delším časovém úseku tvorby a předpokládá silné prolnutí člověka a média, ve kterém autor tvoří.
Petr Vaňous o Daliboru Davidovi: „Dalibor David se dlouhodobě koncentruje na postižení relativně jednoduchých obrazových forem a vztahů. Rádius jeho malířských motivů tematizuje provázanost figury s jejím nejbližším okolím – životním rámcem – prostřednictvím užívaných předmětů, a to i tehdy, když figura absentuje. Jedná se o svět ztišený, intimní, ale také, z hlediska prožívání, velmi intenzivní. Světelná subtilnost náhodných konstelací převedená do barevných a tvarových vztahů odkazuje na prchavé okamžiky, jejichž kouzlo spočívá v malířském znovuobjevování a zpřítomňování. Bohatost jevového světa je tu stavěna proti schematizaci a redukci zobrazení, které plodí hromadná, nikdy a nikde nekončící technická reprodukce, především digitální fotografie. Obrazy Dalibora Davida intuitivně překračují hranici této popisné redukce a otevírají prostor pro nevyčerpatelné možnosti lidského vnímání spojeného právě s médiem malby. Umožňují nořit se do matérie různě intenzivního světla, které samo modeluje naše představy o předmětnosti, boří mýty o banalitě předmětů a prostých motivů a odhaluje stále subtilnější roviny tvořící netušené a vždy znovu otevřené souvislosti mezi jedincem, prostorem a časem.“
Dušan Brozman o Jiřím Středovi: „Pro Středovy figury je charakteristické zachycení člověka v klíčovém okamžiku, kdy emoční pohnutí vrcholí v symbolickém výrazu držení těla a gesta. Pro sochaře figuralisty, kteří se zaměřují na lidskou duši, na citlivost člověka vůči světu a bohu, na to, jak člověk vnímá vlastní existenci, je takováto koncentrace na jediný moment samozřejmá.
Ve Středově tvorbě najdeme motivy jako je očekávání, probouzení se, touha, lidská blízkost, pochybování, zvědavost nebo stud. Vyjadřuje je v aktech a bustách. Figuru přitom oprostí od jakýchkoliv atributů, které by ji obohacovaly o narativní či symbolizující souvislosti. Odváděly by totiž koncentraci od síly gesta.“
