Josef Čapek, málo o mnohém
22. 2. – 13. 5. 2018
v expozici Ze sbírek
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Masarykovo nám. 24
Jihlava
Josef Čapek, málo o mnohém,
Tři obrazy od Josefa Čapka jsou jen nepatrným kouskem jeho mnohotvárného díla. Přesto i v tomto zdánlivém mále, můžeme vidět mnohé. Snad proto, že důležitým motivem jeho tvorby byla snaha obsáhnout "celého člověka" v co nejjednodušší formě. Tedy tak, aby se člověk v této formě necítil tísněn a našel se v ní i se všemi obzory vnitřní volnosti své duše.
Josef Čapek se celý život zamýšlel nad tím, kde se umělecké tvoření v lidech bere, v jaké prazákladní potřebě a projevu. Stejně tak se také tázal po pravém smyslu umělecké tvorby, jeho poslání. Velmi zevrubně se seznamoval s uměním tzv. přírodních národů z celého světa. Jeho zájem byl až vědecky badatelský a v roce 1938 publikoval na toto téma odbornou publikaci. Již dávno předtím také pátral v nejrůznějších podobách naivního a amatérského umění, v oblastech uměleckých řemesel… a vůbec hledal, kde všude se s v každodenním životě ukazují umělecké vlohy, vlastně každého člověka. V umění mimo jiné spatřoval jeden z projevů základní lidské potřeby proměňovat svět.
Někdy si vytýkal vlastní nerozhodnost a zdlouhavost ve všem co dělá, ta však byla spjata s důsledným průzkumem a myšlenkovou hloubkou. Spolu s bratrem Karlem si již v době studijních let vědomě utvořili vlastní hodnotový systém své umělecké tvorby. Otevřeni moderním průzkumům všemi směry, zůstávali věrní vnitřní integritě humanistického člověčenství, které na svět a všechny lidi (a nakonec i zvířata, ba i věci) pohlíží se skromností a soucitnou empatií.
Šíře výtvarné tvorby Josefa Čapka je veliká. Jak v oblasti témat, jichž si všímá, tak i z hlediska slohových forem, jimiž se pokouší vyjadřovat. Nasával z mnoha zdrojů, ať už to byl Munch, Daumier či Picasso. Po celou dobu však také bylo vidět zaujetí výtvarnou zkratkou. Hledal, jak výtvarné prostředky omezit na minimum, a přitom aby se z obsahu neztratilo nic. Spíš naopak, aby tam bylo přidáno. Netají se obdivem k jedné čínské básni – „takové zdánlivé nic a přitom se tam vejde člověk celý…“ A šel ještě dále, tuto zkratku se s veškerou výtvarnou zdatností snažil co nejvíce přiblížit zdánlivé dětské neohrabanosti a prostotě.
Ve svých průzkumech přirozených zdrojů umění se tedy věnoval také dětské tvořivosti. V bezprostřednosti a jednoduchosti jejich projevu viděl hodnotu, z níž se lze poučit i v tzv. „velkém umění“. Dětský svět byl Čapkovi blízký i v mnoha dalších ohledech. Miloval radost dětské hry a přirozeného projevu potřeby být milován. Zprvu jako strýc a později jako šťastný otec láskyplně nahlížel do dětského světa a svou radost přenášel i do obrazů.
Ve své tvorbě vždy také reflektoval sociálně citlivá témata lidských osudů na pokraji společnosti. Od roku 1933, kdy se v Německu dostal k moci fašismus, také stále silněji vyjadřoval ohrožení základních lidských hodnot. Obrazy s motivy mraků a ohňů jsou výmluvným mementem. Přes všechnu tíživost lidské situace prosvítala v jeho díle, a bezpochyby i životě, nezlomná víra ve vítězství pozitivních hodnot. Té se nevzdal ani v poslední básni, která se dochovala z koncentračního tábora. Zemřel při tyfové epidemii v posledních dnech války. Jeho spoluvězni o něm vypovídali, že po celou dobu stál mezi nimi jako pomník z opuky a žuly.
„Jíti k sobě, nad formalismus. Najít sílu ukládati si svůj zákon sám, ovládati své dílo svým zákonem vlastním. Vystoupiti z formule a dosáhnout své vlastní svobody. Umělcova svoboda je zároveň jeho mravní odpovědností.“
Josef Čapek