Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Dějiny galerie

Koncem 19. století byl v Jihlavě založen muzejní spolek (dar 50 obrazů od pátera Weise městu).
Řada výstav současných malířů probíhala v Jihlavě již před 2. sv. válkou. Přesto, že již tehdy byl učiněn pokus o zřízení městské galerie, povedlo se to až po roce 1945. V roce 1948 po opakovaném naléhání jihlavské možnosti a cenného daru Marie Kovaříkové, která městu věnovala svou celoživotní sbírku obrazů (78 obrazů a 1 socha), byla 24.10. zřízena obrazová galerie města Jihlavy. Byla umístěna v 1. patře domu č. 14 na Masarykově nám. a byla přičleněna pod správu městského muzea, po stránce hospodářské je však vedena samostatně.
Již v letech 1950-3 dochází však k dočasnému uzavření galerie z důvodů adaptace nových prostor v domech č. 57 a 58 na Masarykově náměstí.
10.5. 1953 dochází k jejímu novému otevření v těchto prostorách. Prvním vedoucím galerie byl ředitel jihlavského muzea Arnošt Kába (nový název Krajská galerie Vysočiny, v roce 1960 přejmenováno na Oblastní galerie Vysočiny).
Od roku 1954 do funkce vedoucí galerie nastoupila ak. sochařka Věra Doupníková, která za dobu své působnosti (do roku 1961) s velkým nasazením pozdvihla odbornou úroveň galerie (zřízení inventární knihy, zlepšení depozitářů, plán adaptace nových vhodnějších budov) a položila solidní základy pro její osamostatnění jako instituce. V letech 1959-64 byla pro účely galerie adaptována budova na Komenského ulici 10.
V letech 1961 až 1964 byl ředitelem galerie ak. malíř Valdemar Radil. 12. a 13.10. 1964 byla galerie přestěhována z  dlouhodobého provizoria do nově opravené budovy na ul. Komenského 10, kdy byla v 1. patře zřízena stálá expozice českého umění 20. století. Ředitelem galerie se toho roku stal Ctimír Linhart (až do roku 1987) – galerie v té době měla 6 zaměstnanců (nebyl však historik umění). Záhy se zjistilo, že dosavadní prostory kapacitně nepostačují a galerie získává pod svou správu další objekt – na Masarykově nám. č.p. 24 (adaptace tohoto objektu však trvala dlouho a dokončena byla až roku 1989). Od roku 1965 byl tu historikem umění Otakar Máčel. Ve 2. pol. 60. let proběhla řada výstav většího významu (kurátoři také: Jiří Padrta, Zdeněk Felix, Arsen Pohribný, Jiří Valoch). 1968 – výstava Klubu konkrétistů, Jiří John. Po roce 1969 však his.um. většinou emigrují a výstavní život v Jihlavě upadá.
Akvizice do roku 1989 zaměřeny na dokupování děl Skupiny 42 (Gross, Hudeček, Kotík, Matal, Smetana, Souček, Zívr), meziválečné sociální malby (Holan, Holý, Kotík), krajináři Umělecké besedy (Rabas, Sedláček, Rada) a Mařákovu školu (Bubeníček, Kalvoda, Havelka, Panuška, Honsa).
Od roku 1988 byl ředitelem OGV PhDr. Jiří Hyliš (do roku 2003). 1989 byla otevřena budova na Masarykově nám. 24 – stálá expozice českého umění 19. a 20. století a menších výstavy.
Změna v nákupní a výstavní politice – spolupráce s Rakouským kulturním institutem. 1991 přichází do galerie PhDr. Dagmar Jelínková (do 2001) – (výstavy Sukdolák, Boška, Dörfl, Jirmus, Joseph Drapell, Ladislav Novák, 1997 – Klub konkrétistů).
Od 1996 v OGV kurátorka sbírky grafiky Jana Zemanová (dnes Bojanovská) – (výstavy A. Kalvody- 1998, R. Havelka – 2000)
2003-2005 – ředitelkou galerie Kateřina Pažoutová, od roku 2005 Aleš Seifert.

Dům Komenského 10

Tento dům užívaný v současnosti jihlavskou galerií vznikl spojením dvou sousedních domů v roce 1864. Oba domy byly postaveny na typicky úzkých a dlouhých gotických parcelách. Lze předpokládat, že měly zde své gotické předchůdce ze 14. století. Stopy po starších stavebních etapách byly zničeny radikální přestavbou v 16. století, která následovala po ničivém požáru v roce 1551, jenž postihl celou Jihlavu, a dokončena byla roku 1577.
Od konce 15. století až do počátku století 17-tého dům náležel jedné z významných jihlavských rodin Geschlům (levý dům). Dům má zachovaný renesanční portál, dolní vstupní síň (tzv. mázhaus, zaklenutý na střední pilíř čtyřmi poli hřebínkové klenby (vzadu po stranách 2 komory – mohly sloužit jako šenkovní místnost; pozoruhodný dvoulodní sklep sklenutý na dva pilíře). Z něho se vstupuje schodištěm do horní patrové síně, která tvoří centrální část domu (renesanční portál schodiště). Tento čtvercový centrální prostor, sahající z prvního patra přes 2. patro až do podstřeší, navenek vystupoval nad střechy, vytvářel věžovitou světlíkovou nástavbu krytou stanovou střechou. Prostor síně je zaklenut osmidílnou klenbou. Na její kápi je zobrazeno 8 postav andělů ve vrcholu klenby září hvězda s paprsky. Hlavní pohledové místo zaujímá anděl, který má v rukou rozevřenou bibli s německým citátem žalmu Davidova (č. 146) o chvále Hospodinu. Dle analogií v jiných domech existuje domněnka, že podobné náměty byly především v protestantských prostorách (pěvecké spolky). Šest andělů hraje na různé hudební nástroje (roh, trumšajt, loutna, triangl, flétna a kytara).
V ústřední vysoké síni se dochovaly ve fragmentárním stavu 4 renesanční portály (dolní s letopočtem 1566). Malé místnosti v patře byly s největší pravděpodobností černou kuchyní s komorou. V 2. patře čtyřosá arkáda. Dům byl pravděpodobně ještě ve 2. polovině 16. století ve dvoře opatřen křídlem jednopatrové stavby s arkádovou chodbou. Ve 30. letech 20. století však byla zbořena.
Pravý dům prošel radikální přestavbou po sjednocení obou domů a chybí arch. detaily. dolní síň přes celou šířku parcely sklenutá čtyřmi poli hřebínkové křížové klenby na střední oktogonální pilíř.
Oba domy byl právovárečné s právem šenkovním. Při domech stály sladovny, pro zrání piva měly vhodné rozsáhlé sklepní prostory.
1864 – skoupili oba domy jedni majitelé – Hellerovi – oba domy propojili.

Dům Masarykovo nám. 24

Město Jihlava bylo založeno díky rozsáhlému dolování stříbrné rudy. Založení města spadá do poloviny 13. století. Po častých požárech nelze dnes již stanovit podobu původního gotického domu. V 16. století došlo k přestavbě gotického domu na dvoupatrový dům o třech okenních osách. Přízemí domu je typické – hloubkový trojtrakt.
První trakt dvoulodní vstupní síň (prodejní a výrobní činnost, tzv. mázhaus) zaklenutá křížově s hřebínky na konzoly a dvojici toskánských sloupů. Na konzolách jsou maskarony (1591 – S = Steidl nechal dům toho roku přestavět).
Druhý trakt byl zřejmě černou kuchyní a schodištěm do mezipatra
Třetí trakt – valeně sklenutý průchod do dvora a po jeho boku polozapuštěná valeně sklenutá komora s gotickým portálkem.
1.a 2. patro ve středu ovládala vysoká síň s horním osvětlením se schodištěm. V patře do náměstí byly rozsáhlé světnice s dvěma okny a komorou po boku, na níž navazovala černá kuchyně.
Hodnotná, a v městském prostředí ojedinělá, je zrcadlová klenba s výsečemi po obvodu a s čabrakovými konzolami ve výběžcích. Štukové členění stropu je tvořeno kombinací vejcovce a perlovce. Po schodišti z 1. patra na pavlač 2. poschodí se bohužel nedochovalo žádných památek. Lemování rozsáhlé síně pavlačí vysazení na krakorcích.